Minde

21. kapitola

(Alex)

   Všechno vypadalo docela v pohodě, vlastně skoro nudně. Pořád jsem čekal, kdy se Chris zvedne a jako každý den odejde z Triplu, ale nic takového se nedělo. Celou sobotu dopoledne proseděl ve svém pokoji, kde mi dokonce milostivě dovolil i spát, a sexoval přes ty svoje stránky na internetu. Překvapilo mě, že u toho vypadal absolutně znuděně, ale nekomentoval jsem to.

   „Odpoledne budeme hrát fotbal, přidáte se?“ zeptal se Elijah. Bylo jasné, že ta otázka mířila na mě a Chrise, protože jako jediní jsme z pokoje vylezli až na oběd. Samozřejmě díky černovláskovi. Se mnou sice neztratil ani jediné slovo, ale jeho společnost jsem musel snést, přeci jen jsem to tak sám chtěl, že ano. No a když jsem se ho na něco zeptal, většinou neodpověděl a když ano, řekl to tak stroze, aby bylo jasné, že nemá zájem si povídat. Nechal jsem ho a jen ho občas trochu… sledoval.

   „Jo, určitě,“ kývl jsem dřív než stihl Chris odpovědět. Jen mě probodl ledovým pohledem, nejspíš o žádný fotbal nestál, ale já nedokázal nic nedělat, protože pak jsem musel dumat nad tím případem a měl jsem z toho akorát tak depku.

   Mračil se sice jako kakabus, ale šel s námi na hřiště. Spíš musel, protože já tam nekompromisně zamířil.

   Vlastně nevím, co jsem od toho očekával, fotbal ve dvojicích a ještě pevně spojených dvojicích, jsem ještě nehrál. Bylo to… zvláštní, ale mohla to být sranda, proto jsem se s úsměvem vrhl po míči. Fotbal jsem nehrál dlouho, možná už od školy, což už bylo hezkých pár let.

   Udělal jsem kličku kolem spoluhráčů, ale připletli se mi tam další. Jen jsem nadzvedl obočí, když mi Chris převzal míč a šikovnou otočkou ho střelil k bráně, kde čekal Elijah s Adamem. Ti neváhali a poslali ho do brány.

   „Dobrý,“ pousmál jsem se na Chrise. Jen mě sjel pohledem – nemluv na mě nebo přijdeš k úrazu a znuděně se rozhlédl po hřišti. Jen jsem se ušklíbl, tohle mě už začínalo štvát, jako bych mu něco udělal. Znovu u mě o něco stoupl v žebříčku podezřelých. Jen jsem zatřásl hlavou a znovu se začal věnovat hře.

   Právě měl míč Jerry a Andrew, když jsme se jim připletly do cesty, trochu se nám o sebe zahákla pouta, Jerry se netrefil do míče a já stihl jen zaregistrovat, jak se Chris s bolestným vyjeknutím poroučel k zemi.

   Okamžitě jsem k němu klekl. Ležel na boku, oči křečovitě zavřené a držel si koleno.

   „Chrisi, promiň, já nechtěl,“ začal se hned omlouvat Jerry.

   „Zvedneš se?“ zeptal jsem se a dotkl se jeho ramene. Ještě chvilku ležel, než se nadechl a posadil se. Bolestně sykl, když se pokoušel vstát, raději jsem ho podepřel.

   „Chrisi…“

   „Ty na mě nemluv,“ štěkl po Jerrym.

   „Uklidni se, byla to nehoda,“ zamračil se Zachary.

   „Je mi fuk, co to bylo,“ sykl a odstrčil mě, načež zavrávoral a skoro znovu skončil na zemi. Znovu jsem ho podepřel.

   „Nedělej scény, když víš, že to neujdeš,“ zamračil jsem se, chytil ho za pas a vyvedl z hřiště.

   „To tě to tak bolí?“ zvedl jsem obočí, když jsem s ním zamířil k Triplu, jeho obličej stáhnutý bolestí nešel přehlédnout. „Vždyť to zas taková rána nebyla.“

   „Nebyla, pokud nemáš operované koleno,“ procedil skrze zuby. Zmlkl jsem, to jsem si neuvědomil.

   „Kam s tebou?“ zeptal jsem se nakonec.

   „Do pokoje, do koupelny, mám tam obinadlo.“ Jen jsem kývl a posadil ho na okraj vany.

   „Kde máš to obinadlo?“

   „Ve skříňce,“ trhl hlavou k jedné z nich. Naštěstí jsem na ni i v poutech dosáhl a vytáhl ho. Hmátl po něm, ale já mu ho nedal, ani nevím proč. Prostě jsem si k němu klekl, vyhrnul mu kraťasy a opatrně natáhl nohu. Dobře jsem si všiml jizvy, která se mu přes koleno táhla. Nekomentoval jsem to a začal mu ho pevně stahovat. Mlčel, jen občas sykl bolestí. Nakonec jsem obinadlo připevnil a podíval se na něj. Opět měl na tváři svůj nečitelný výraz.

   „Díky,“ řekl nakonec a zvedl se. Odmítl mou pomoc a dokulhal se až k posteli, na kterou se svalil.

   „Obávám se, že teď s tebou nikam nepůjdu.“ S tím jsem počítal, mlčky jsem se natáhl na postel vedle něj a přitáhl si knihu, kterou jsem začal číst už ráno, když jsem se nudil. Tušil jsem, že se mou zase nebude chtít mluvit. Ale nakonec jsem přece jen knihu zavřel a podíval se na něj. Ležel na zádech a hleděl do stropu.

   „Proč ti vlastně operovali koleno?“ zeptal jsem se. Jo, vím, že jsem to věděl, zas tak krátkodobou paměť nemám, ale on nevěděl, že to vím a tohle byl… snad docela dobrý důvod začít konverzaci, i když… Když neodpovídal, znovu jsem otevřel knihu.

   „Autonehoda,“ řekl nakonec chladně. Opět jsem položil knihu a otočil se na něj. Pořád hleděl do stropu.

   „Na dálnici… smetl nás kamion,“ řekl chladně, ale vycítil jsem v tom tónu i bolest.

   „Nás?“ odvážil jsem se zeptat. Maximálně mi neodpoví. A měl jsem pravdu, neodpověděl, přesto jsem věděl, koho tím slovem ´nás´ myslel. No… byl jsem rád, že se se mnou aspoň trochu bavil. Možná… to nemusel být špatný kluk. Podle některých z Triplu taky nebyl, až po té nehodě se začal chovat takhle.

   Raději jsem si zase otevřel knihu, pro dnešek byl nejspíš milej až moc a nechtěl jsem riskovat nějakou hádku, když se ještě musíme snášet po zbytek dne a celý zítřek k tomu.

   Na večeři už vstal, sice jsem si všiml, že ještě kulhá, ale nejspíš už to bylo lepší. Nic jsem neříkal… raději.

   „Chrisi, já vážně…“

   „Mlč,“ zavrčel znovu na Jerryho. Ten jen sklopil pohled a ztichl. Bylo mi ho… docela líto, ale co jsem s tím mohl dělat. Chrisovi nikdo nemohl říkat co dělat a co ne. Tiše jsem si sedl a začal jíst, počítal jsem s tím, že dnes do baru nejdeme, když má Chris koleno v pytli, ale překvapil mě, když tam po večeři vyrazil.

   „Hele, nechceš si raději ještě odpočinout?“ zeptal jsem se ho. Sjel mě ledovým pohledem, jakože co si to dovoluju něco mu říkat, ale vydržel jsem ho.

   „Vím, co zvládnu,“ přivřel oči a začal chystat barový pult. No… jeho věc, nebudu se mu do toho plést.

   Mlčky jsme začali míchat koktejly. Chris občas prohodil s někým pár slov, laškoval jako vždy.

   Zadíval jsem se na Andrewa s Elijahem, jak se kroutí na parketu a napadla mě ta nejšílenější věc, jaká mohla. Ale vždycky jsem byl zvyklý dráždit hada bosou nohou, tak proč ne teď.

   Přešel jsem k černovláskovi a sebral mu z rukou všechny láhve s alkoholem.

   „Co jako děláš?“ zeptal se nasraně. Jen jsem se pousmál, chytil ho za pas a vystrčil za pult. To už mě pohledem doslova a do písmene vraždil.

   „Včera jsem tančil podle tebe, dnes budeš ty podle mě.“

   „Mám v hajzlu koleno, idiote,“ zaprskal.

   „Neboj, žádné divoké kreace nechystám,“ ušklíbl jsem se, protože právě začala hrát pomalejší písnička Broken strings. Sjel jsem mu rukama na boky a sám se proti němu začal kroutit. Mračil se, nejspíš se mu moc nelíbilo hrát si na toho podřízenějšího, ale nakonec jsem na svých ramenech ucítil jeho ruce. Jen jsem se pousmál a dál se lehce pohyboval.

   „Co tímhle sleduješ?“ zeptal se nakonec. Jen jsem nadzvedl obočí a pousmál se.

   „Měl bych tím snad něco sledovat? Nic, prostě jsem si jen chtěl zatančit.“ Posměšně si odfrkl a odvrátil hlavu.

   „Na té Triple Night jsi byl fakt dobrý,“ pousmál jsem se. Mlčky se na mě znovu podíval. „Proč už s nimi netančíš? Teda alespoň jsem z toho pochopil, že už s nimi netančíš.“

   „Asi už mě to nebavilo,“ odsekl.

   „Lžeš,“ obvinil jsem ho. Zlostně se mu zablýsklo v očích.

   „Z čeho tak usuzuješ?“ sykl.

   „Nejspíš sis to ani neuvědomil, možná ses to snažil skrýt, ale bylo vidět, že jsi mezi nimi šťastný, že tě tančit baví.“

   „Nejspíš mám teď jiné zájmy než nějaký tanec,“ zavrčel a zlostně se mu zablýsklo v očích. Nechtěl se o tom bavit, to bylo na první pohled jasné.

   „Kam to vlastně pořád mizíš?“ zeptal jsem se najednou. Neměl jsem co ztratit, když už je v takové povídací náladě, když už mi aspoň odsekává, možná bych mohl nakouknout aspoň kousek pod roušku toho tajemství. Zase jsem se pletl.

   „Do toho ti nic není,“ odsekl a odtáhl se ode mě, jelikož písnička skončila. Nekompromisně se vydal zpět za bar a mně nezbylo nic jiného než ho následovat.

   Zbytek večera už se mnou nepromluvil, nejspíš jsem ho nasral. A nebavil se se mnou ani druhý den dopoledne, i když… skoro celé vlastně prospal. Vstal teprve k obědu a to ještě s takovým kyselým kukučem, že jsem litoval, že ještě nespí.

   Zvedl jsem k němu pohled, když se mu při obědě rozezvonil mobil.

   „Ano?“ zavrněl lehce a chvilku poslouchal osobu na druhém konci. Pak střelil pohledem po mně, jakoby chvilku přemýšlel.

   „Dobře. V devět hodin pokoj 3,“ řekl nakonec a položil. Rozbušilo se mi srdce, doufal jsem, že… to nebyl zákazník a neslíbil mu sex. Mlčky se na mě zadíval, lehce naklonil hlavu na stranu a ušklíbl se. Už tohle se mi zatraceně nelíbilo.

   „Mám na dnešek zákazníka, asi mě budeš muset doprovodit.“ 

22. kapitola

18+

(Alex)

   Srdce jsem měl až v krku. Netušil jsem, co bude následovat. Kluci na Chrise taky nevěřícně hleděli, protože se nikdy nestalo, že by si ke svým zákazníkům vodil někoho navíc. O víkendu siamských dvojčat měl vždycky prázdno, maximálně si s někým ´zašukal´ na internetu. Netušil jsem, co mám od toho čekat. Prý to byl jen zákazník, který rád pozoroval, ale i tak jsem z toho byl hodně nervózní. S něčím podobným jsem nepočítal, ale snažil jsem se chovat normálně… nenuceně. Věděl jsem, že stačí jediný chybný pohyb a Chris se ho chytne. Nemohl jsem dovolit, aby přišel na to, co tu ve skutečnosti dělám. Proto jsem vzpřímeně kráčel po jeho boku k pokoji číslo tři.

   Muž, který už seděl vevnitř, mohl mít okolo pětatřiceti let a abych pravdu řekl, ani trochu se mi nelíbil jeho chlípný pohled. Chris k němu několika kroky přešel a nechal se objat okolo pasu. Ten Pozorovatel, či jak si říkal, si ho k sobě přitáhl a sklonil se k jeho uchu, kam mu začal něco šeptat. Ne, tohle se mi doopravdy nelíbilo.

   Černovlásek nakonec přikývl a přešel zpět ke mně. Zvedl jsem obočí, když mě objal okolo krku.

   „Ty a já. Chce, abys byl seme,“ zašeptal a políbil mě na krk. Dokonale mě to vykolejilo, měl jsem spát s Chrisem? Fajn, víkend siamských dvojčat byl dobrá hovadina, sakra co mám dělat? Vyspat se s ním? To se mi teda ani v nejmenším nechtělo, navíc s klukem, ale pokud jsem se nechtěl na místě nechat odhalit, musel jsem spolupracovat. Musel jsem si zahrát na dominantu v tomhle pochybném stavu.

   Objal jsem černovláska okolo pasu a zajel mu dlaní pod košili. Jeho kůže byla na dotek horká a jemná.

   Když dominanta, tak dominanta. Pokusil jsem se odsunou na vedlejší kolej fakt, že je Chris kluk, popadl jsem ho zadek a vyzvedl si ho. Okamžitě spolupracoval a omotal mi nohy okolo pasu. Už jsem nemohl couvnout, nešlo to. Přešel jsem několika kroky k posteli, kam jsem ho položil a klekl si nad něj. Jeho oči byly pořád tak chladné a nezúčastněné a já si uvědomil, že pro něj je tohle denní rutina. Uhnul jsem pohledem a začal olíbávat jeho krk, přičemž jsem pomalu začal rozepínat jeho košili. Když se mi to povedlo, začal jsem rukama bloudit po jeho těle a nejednou jsem se odvážil i k rozkroku. Připadal jsem si zvláštně, bylo to divné. Nikdy jsem s klukem nic neměl, proto jsem musel lovit v paměti to, co mi rády dělaly mé přítelkyně, co jsem měl sám rád a doufal, že se to bude líbit i černovláskovi.

   Nechal jsem ho, když se přetočil a vrhl se na mě. Jeho ruce a horké rty jsem cítil snad všude a abych pravdu řekl, začínalo mě to dohánět k šílenství. Nejen to, co se mnou dělal, ale i pomyšlení, že se po mně plazí kluk a já začínám být setsakra vzrušený.

   Hekl jsem, když mi rozepnul kalhoty a štíhlou rukou vklouzl dovnitř. Zhypnotizovaně jsem sledoval, jak mě bere do úst a já najednou viděl hvězdičky. Tohle se mnou nedokázala ani Dennis a ta že byla v posteli skvělá.

   Když už jsem cítil, že přichází vrchol, přestal a jazykem putoval nahoru po mém břiše až k bradavkám, kterým se postupně věnoval.

   „Tohle bylo snadné,“ šeptl mi posměšně do ucha. Sešlehl jsem ho naštvaným pohledem a přetočil se na něj. Okamžik na to letěla dolů košile i jeho kalhoty s trenkami a on přede mnou ležel jen v rouše Adamově. Měl dokonalé tělo, toho jsem si byl vědom a nejen já, i můj malý junior, kterého jsem teď v duchu proklínal, že reaguje na kluka.

   Shodil jsem ze sebe zbytek oblečení a vrhl se na jeho rty. Chris ale uhnul, takže jsem byl nucen zůstat jen u krku.

   Když Chris vytáhl odněkud tubu s gelem, pochopil jsem, že jde do tuhého. Nikdy jsem s klukem nespal, nikdy, takže jsem horečně uvažoval, jak na to.

   Spásný nápad přišel ve vzpomínce na dny strávené s Dennis. Vždycky byla tak trochu šílená a co se týče sexu, hodně nápaditá. A to by nebyla ona, aby mě nepřinutila souhlasit s análním stykem. Sice to bylo už pěkně dávno, ale pamatoval jsem si, že partner musí být dostatečně připraven.

   Na okamžik jsem se od Chrise odtáhl, abych otevřel tubu a vymáčkl si na prsty trochu gelu. Ledový princ pode mnou ležel bez jediného zachvění a líně přejížděl prsty po mém přirození. Občas přitlačil nebo zmáčkl a bavil se tím, když jsem sebou cuknul přívalem rozkoše.

   Jakmile spatřil, že jsem odložil gel, ušklíbl se a doširoka rozevřel nohy, takže vynikl jeho vzrušený úd.

   „Vypadáš jako nefalšovaná děvka,“ sykl jsem, když jsem se k němu sklonil.

   „To taky jsem, stejně jako ty, Alexi,“ ušklíbl se.

   „Otoč se,“ poručil jsem mu, abych k němu měl lepší přístup. Vlastně to nebylo jen kvůli tomu, prostě jsem se nemohl dívat na jeho netečný obličej občas stažený v posměšném úšklebku.

   Přiznám se, nebyl jsem k němu nejjemnější. Zalapal po dechu, když jsem do něj najednou strčil celý prst. Několikrát jsem jej vytáhl a znovu zasunul, než jsem se odvážil přidat druhý prst.

   Po chvilce jsem přestal a přidal si na prsty trochu gelu. Protože to bylo asi to jediné, co jsem si ze zkušenosti s Dennis pamatoval – hlavně vlhčit.

   Když jsem do kluka před sebou strčil už tři prsty, nahnul jsem se nad něj a začal mu líbat ramena a záda. Všiml jsem si, jak se lehce třásl a zrychleně dýchal, bylo to snad vzrušením?

   „Stačí,“ zašeptal najednou Chris a jen co jsem z něj vytáhl prsty, přetočil se na mě a posadil se mi na stehna. Z nočního stolku vytáhl kondom a zuby ho roztrhl. Mlčky jsem sledoval jeho počínání, když mi ho nasazoval. Bylo vidět, že v tom má zkušenosti, přesto jsem si všiml, že se mu lehce klepou ruce.

   Překvapeně jsem zamrkal, když ke mně zvedl pohled. Byla v něm znát touha, chtíč. Podepřel jsem se na loktech, když se Chris nadzvedl, nasměroval si mě do svého těla a pomalu začal dosedat.

   „Kdo jsi, Alexi,“ zašeptal, když jsem v něm byl celou délkou a on se mi opřel o hruď. Znovu jsem se mu zahleděl do očí, připadalo mi, jakoby o něco roztály. Už jsem tam neviděl posměch nebo opovržení, jen… vlastně ani nevím co, snad touhu? Pocit ale rychle zmizel a já před sebou měl opět ledového prince.

   Nepodařilo se mi zadržet sten, když se Chris nadzvedl a znovu na mě dosedl. Jeho pohyby byly plynulé a přiváděly mě k šílenství. Přejížděl jsem mu dlaněmi po zádech a občas mu pomohl se nadzvednout.

   Dlouho jsem to ale nedokázal vydržet, bylo to mučení, proto jsem ho objal okolo pasu a přetočil se na něj. Jasně jsem viděl, jak přivřel oči, když jsem do něj začal rychleji přirážet. Nedokázal jsem to zastavit, bylo mi jedno, že je to kluk, bylo mi jedno, že je to možná vrah, to, co on se mnou dokázal v posteli, jsem nikdy nezažil.

   Netrvalo dlouho, než jsem se udělal. A pak, když jsem se vzpamatoval, jsem váhal jen okamžik, než jsem se sklonil k Chrisovu klínu. Ztuhl, když jsem ho vzal do úst, ale stačilo pár pomalých tahů, aby zasténal. Pousmál jsem se, když se kousnul do ruky, aby zadržel své steny. Nejspíš nebyl na podobné zacházení zvyklý.

   Vlastně jsem improvizoval. Nikdy jsem nekouřil kluka a do dneška jsem ani s žádným nespal.

   Rty jsem se přesunul na jeho podbřišek, který jsem zasypával motýlími polibky a zároveň jsem zrychlil pohyby ruky. Stačilo pár dalších rychlých tahů, dokud se i Chris neudělal. Unaveně jsem se položil vedle něj a sledoval jeho zarudlou tvář. Měl zavřené oči a pootevřené rty.

   Teprve, když jsem zaznamenal pohyb, uvědomil jsem si, že jsme tu vlastně nebyli sami. ´Pozorovatel´ se právě doupravoval, položil na stůl nějakou obálku a tiše odešel. Když jsem se vrátil pohledem k černovláskovi, měl už otevřené oči a sledoval mě zvláštním pohledem. Mlčel jsem, netušil jsem, co říct a on nejspíš taky ne. Vlastně ani nevím, co mě to napadlo, zvedl jsem ruku a přejel mu dlaní po tváři. Udiveně nadzvedl obočí a když jsem mu palcem přejel přes rty, odtrhl se a posadil se na posteli.

   „Chtěl bych se osprchovat,“ řekl chladně a vstal, čím přinutil opustil postel i mě. Mlčky jsem ho následoval a v duchu si nadával. Co jsem to proboha udělal? Je to kluk, byl to jen sex s klukem, nemůže se mi líbit.

   Vklouzl jsem s ním do sprchy a začal se umývat a přitom se pokusil zahnat dotěrné myšlenky, že možná nejsem tím, za co jsem se 27 let vydával, jinak bych přece nespal s klukem. Dobře… musel jsem, abych se neprozradil, ale mně… se to kurva líbilo!

   „S tímhle nám tu strašíš zákazníky?“ nadzvedl posměšně Chris obočí a zatahal mě za chloupky v rozkroku.

   „Zatím si nikdo neztěžoval,“ probodl jsem ho pohledem. Byl jsem nasraný, zatraceně nasraný, ale na sebe. Jen se ušklíbl a dál pokračoval v mytí svého úžasného těla. Zavřel jsem oči a otočil se od něj. Kurva byl to jen sex! Nic víc v tom nemůžu hledat.

   Nakonec jsme se vrátili do pokoje a začali se oblékat. Mlčky jsem sledoval černovláska, jak přešel k oné bílé obálce, kterou tady Pozorovatel nechal. Chvilku se v ní přebíral, načež vytáhl nějaké peníze a strčil si je do kapsy kalhot, pak obálku podal mně.

   „To je tvoje polovina,“ ušklíbl se. Mlčky jsem si to vzal. Nechtěl jsem to, protože teď jsem si vážně připadal jako kurva, ale kdybych si to nevzal… vždyť víte. Jen jsem zamrkal, když jsem to pak přepočítal. Bylo tam osmdesát liber.

23. kapitola

(Alex)

   Po zbytek dne už se mnou ani slovo nepromluvil. Dokonce ani do baru nešel, zapadl do pokoje a naznačil, že chce spát. Bylo mi to jedno, potřeboval jsem si urovnat myšlenky, ale… nedařilo se mi to. Nakonec se mi nějak podařilo alespoň usnout.

   Když jsem se vzbudil, byl jsem už na pokoji sám. Přejel jsem si rukou po tváři a znovu na chvilku zavřel oči. Nejlepší nápad to nebyl, znovu jsem před sebou viděl Chrise, jeho vlnící se boky, když na mě dosedal. Bylo to… byl to jiný pocit než s holkou a nemohl jsem se rozhodnout, jestli se mi to víc líbilo nebo hnusilo. Musel jsem uznat, že Christopher má nádherné tělo a v posteli to vážně umí. Takovouhle erekci jsem neměl, ani nepamatuju, ale něco mi tu prostě nesedělo. Taky mě to děsilo, já… nebyl jsem gay…

   S povzdechem jsem se zvedl, přehodil přes sebe košili a vydal se na snídani.

   „Dobré ráno,“ pousmál jsem se na všechny u stolu. Odpověděli mi všichni až na Ledového prince.

   „Člověk by řekl, že odpovíš, když už se známe,“ ušklíbl jsem se. Zvedl ke mně pohled a téměř mě jím zabil… opět.

   „To, že jsme spolu spali, neznamená, že se známe,“ usmál se neupřímně. Několik kluků u stolu se začalo dusit snídaní. Chris si jich ale nevšímal. „Ber to jako bonus pobytu zde,“ ušklíbl se a vstal. Nehodlal jsem ho jen tak nechat odejít, vlastně ani netuším, co mě to v tu chvíli popadlo, prostě jsem chtěl strhnout tu jeho masku Ledového prince a nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Prudce jsem vstal a chytil černovláska okolo pasu. Trhl sebou, ale já mu nedovolil se vymanit. Pevně jsem si ho k sobě tiskl a hleděl mu do vzteklých očí.

   „A možná se mi to s tebou i líbilo,“ zašeptal jsem. „Ale něco tomu chybělo a já chci vždy úplně vše,“ pousmál jsem se a vrhl se na jeho rty. Ztuhl a mně se podařilo dostat se mu do úst. Chutnal po medu a já si uvědomil, že tohle je můj první polibek s klukem. Když se vzpamatoval, prudce mě od sebe odstrčil a než jsem stihl uhnout, vrazil mi, že jsem zakolísal. Zvedl jsem k němu pohled a nemohl uvěřit tomu, co jsem viděl. Chris se držel za ústa a tvářil se vážně… vyděšeně?

   „Tohle už nikdy nedělej!“ přeskočil mu hlas a než jsem se stihl vzpamatovat, spěšně odešel z jídelny.

   „Bezva! Teď bude zase příjemný jak prdel,“ podepřelo si jedno z dvojčat hlavu rukama.

   „Cože?“ zeptal jsem se zmateně. Netušil jsem, co se stalo, proč ho to tak rozhodilo?

   „Víš, Chris je na líbání na rty hodně háklivý. Jednou ho Eli laškovně políbil, týden se s námi nebavil,“ povzdechl si Zachary.

   „Proč?“

   „O tuhle moudrost se s námi ještě nepodělil,“ ušklíblo se druhé dvojče. Zmateně jsem si sedl zpět ke stolu.

   „Proč jsi to udělal, Alexi?“

   „Já vlastně ani nevím. Možná jsem chtěl strhnout tu jeho namyšlenou fasádu a nic lepšího mě nenapadlo,“ pokrčil jsem rameny.

   „Jo, tak to se ti vážně povedlo,“ zaironizoval někdo. Naštvaně jsem vstal a odešel. Neznal jsem ho, tak dobře jako oni, jak jsem mohl něco takového vědět?

***

(Chris)

   Rty mě pálily a já se snažil toho pocitu zbavit. Proč mi to udělal? To mu k sakru nestačilo moje tělo? Měl jsem chuť křičet, měl jsem chuť brečet, ale neudělal jsem to. Nemohl jsem se k tomu snížit.

   Bouchl jsem za sebou dveřmi svého pokoje a posadil se k nim. Zabořil jsem si ruce do vlasů a pevně sevřel v pěst. Proč mi musel vzít i to poslední, co mi zbylo? Co mi zbylo z mého vztahu s Damonem?

   „Chrisi?“ ozvalo se zaklepání na dveře. Ani jsem se nehnul, jen jsem pevně stiskl rty, pěsti a mlčel jsem.

   „Otevři, prosím. Chci si promluvit.“ Promluvit? To snad není pravda, co po mně ještě chce? Nasraně jsem vstal a prudce otevřel dveře.

   „Co chceš?“ zavrčel jsem.

   „Promluvit si,“ zopakoval Alex klidně. Jen jsem ho probodával pohledem.

   „My spolu nemáme o čem mluvit, byl bys tak laskav a nechal mě na pokoji?“udělal jsem krok zpět do pokoje a chtěl zavřít dveře. Byl rychlejší, vklouzl za mnou a dveře zavřel.

   „Co si myslíš, že děláš?“

   „To, co se stalo včera…“ odmlčel se. Zkroutil jsem rty do posměšného úsměvu, založil si ruce na prsou a jen ho sledoval, jak se pokouší vymáčknout.

   „To, co se stalo včera, nic neznamenalo. Byla to naše práce,“ odfrkl jsem si posměšně. „Neříkej mi, žes v tom viděl něco víc.“ Zadíval jsem se mu do očí a lehce jsem ztuhl. Mlčky na mě hleděl a já najednou neměl sílu se mu vysmát. Znamenalo to pro něj něco? Vždyť… to byla jen naše práce. Jen sex. Jeden z mnoha.

   „Nic v tom nebylo, Alexi, sám to víš. Je to naše práce. Měl bys odejít,“ řekl jsem chladně a otevřel dveře.

   „Ty nejsi takový, za jakého se vydáváš.“ Mlčel jsem, chtěl jsem něco odseknout, jako vždy, ale nešlo to. Ještě chvíli mě zkoumal tím svým pohledem, než se konečně otočil a odešel. Zavřel jsem dveře a sedl na postel. Co se to se mnou kruci děje? Proč mu nedokážu odsekávat tak, jako dřív? Nic se přece nezměnilo! Nic se ani nemohlo změnit. Alexe jsem měl v patách téměř na každém kroku, jako by mě pořád hlídal. Vadilo mi to, ale zároveň… nevím, když mě sledoval, běhali mi mravenci po zádech. A ten včerejšek… nebo ta dnešní pusa… prostě jsem to nedokázal přejít jako dalšího zákazníka a to mě štvalo nejvíc.

   Spěšně jsem se převlékl do plavek, popadl osušku a ven. Nenamáhal jsem se s ovlažením pod sprchou, okamžitě jsem skočil šipku do ledové vody bazénu. Takhle jsem se většinou uklidňoval, plaváním. Dříve to byl tanec, ale po té nehodě už jsem do něj neměl tolik chuť. Vlastně měl, strašně mi to chybělo, ale přinášelo mi to spousty trpkých vzpomínek a prostě jsem neměl odvahu na ně pořád myslet. Pořád vzpomínat, co se stalo, jaké to bylo předtím, protože takové, jaké to bylo, to už nikdy nebude.

***

(Alex)

   Mlčky jsem stál v pokoji u okna a sledoval Chrise v bazénu. Ten včerejšek… sakra nemohl jsem na to přestat myslet. Christopher byl podezřelý, byl to kluk, nemohl jsem se do něj zabouchnout. Byl to možná vrah, sakra! Po jednom sexu, jedné puse a pár slovech… to prostě nešlo. Nebo už jsem na tom byl doopravdy až tak bídně?

   Zatřepal jsem hlavou, odstoupil od okna a svalil se na postel. Musím ten případ vyřešit, pak odtud vypadnu a černovláska už nikdy neuvidím. Zapomenu.

   Přejel jsem si rukama po tváři. Netušil jsem, co si mám myslet. Kvůli tomu případu jsem zašel až tak daleko, že jsem se vyspal s podezřelým. Ano, byl důvod, ale i tak… připadal jsem si divně. Včera jsem se zachoval… jako člen Triplu, jako děvka.

   Nakonec jsem se z postele zvedl až k obědu. Měl jsem svých myšlenek po krk a bláhově jsem doufal, že u jídla se jich zbavím. Nastalo se tak, spíš se to ještě zintenzivnilo, když ke stolu přisedl i náš Ledový princ.

   Nezvedl pohled, nikoho nepozdravil, prostě jen sedl, naložil si na talíř maso s rýží a začal jíst. Po očku jsem ho sledoval, nedokázal jsem jinak. Z mokrých vlasů mu ještě kapala voda a když je měl teď rozčepýřeny do všech stran, slušelo mu to snad ještě víc. Zarazil jsem se, nad čím to vlastně přemýšlím.

   Najednou zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. Byl jsem přistižen a čekal jsem nějakou jedovatou poznámku, úšklebek, cokoliv. Ale nic nepřišlo, chvilku mi pohled oplácel než uhnul a natáhnul se pro džus. Jen jsem překvapeně zamrkal. Nic? Co se stalo?

   Na ex vypil džus, vstal od stolu a bez jediného slova zase odešel. Teprve teď jsem si uvědomil, že po čas oběda vlastně nikdo nepromluvil ani slovo. Takové dusno jsem tu ještě nezažil. Nevyjadřoval jsem se, raději jsem pokračoval v jídle, neměl jsem k tomu co říct.

***

(Chris)

   Mlčky jsem zamířil do pokoje číslo devět, kde mě měl čekat zákazník. Nechápal jsem se, co se to se mnou dělo. Co se včera stalo? Co nebo spíš proč… proč se mi teď při pohledu do Alexových očí rozbušilo rychleji srdce? Byl to kurva jen sex, pitomý sex s pitomcem! Idiotská pusa! Nesnáším ho, štěnici zatracenou!

   Vešel jsem do pokoje a překvapeně sebou trhl, když mě něčí paže objaly a zákazník mě přitiskl ke stěně, kde mě začal líbat na krku. Jen jsem naklonil hlavu, položil ruce na jeho boky a nechal ho. Přivřel jsem oči a zajel rukou pod jeho triko, zatímco on už zkoumal dlaněmi mé pozadí.

   Cítil jsem, jak mě víc přirazil ke zdi a koleno mi vklínil mezi nohy, tohle jsem nesnášel, ale poslušně jsem držel, už jsem si zvykl.

   Zavřel jsem oči, když do mě vtlačil jeden prst a začal s ním pohybovat. Trhaně jsem se nadechl, já to… vlastně nechtěl. Nechtěl jsem, aby se mě dotýkali, aby se na mně ukojili. Zase a zase.

   Vlastně od doby, co tu byl Alex jsem s tím měl problémy. Nedokázal jsem vypnout tak jako předtím. Nevím proč, ale bylo to tak a po včerejšku to bylo silnější než dřív.

   „Dost,“ zašeptal jsem. Muž se jen pousmál.

   „Copak, chceš to tvrdě?“ zašeptal mi do ucha. Otřásl jsem se hnusem. Znovu se mi přisál na krk.

   „Řekl jsem dost!“ prudce jsem ho od sebe odstrčil, jen překvapeně zamrkal. Nereagoval jsem, otočil jsem se a spěšně odešel z pokoje.

24. kapitola

(Chris)

   Nasraně jsem se zvedl a vyšel z pokoje. Musel jsem pryč, hned… bylo mi jedno, že jsem tam nechal zákazníka, že si bude stěžovat, že už nejspíš nepřijde. Vlastně se mi ulevilo, já nevím, prostě… Sakra, co vlastně? Nerozhlížel jsem se nalevo napravo, prostě jsem se vyřítil z Triplu. Nevšiml jsem si, že se mi opět někdo pověsil na paty, na to jsem byl až moc… rozhozený.

   Nechápal jsem, co se to se mnou dělo. Proč jsem nedokázal vypnout, proč teď. Kdo sakra Alex byl, co sakra chtěl! Jeden sex, jedna debilní pusa, ale… líbal vážně skvěle. NE! Kurva! Nejraději bych si vrazil, včera ten sex, sex, jaký jsem už dlouho nezažil. Kdy se někdo staral i o mou potřebu, kdy mě dokonce dokázal někdo vzrušit, kdy… Doprdele, tohle se mi nestalo od posledního sexu s Damonem.

   Vletěl jsem do bytu jako uragán, posadil jsem se na gauč a zavřel oči. Pomalu jsem zklidňoval dech a pokoušel se uklidnit.

   „Co se stalo?“ Otevřel jsem oči a zadíval se na Damona, který mě sledoval s nadzvednutým obočím.

   „Mělo by se něco stát?“ štěkl jsem podrážděně a přejel dlaněmi po tváři.

   „Očividně se něco stalo, tak povídej, dokud mě to zajímá,“ ušklíbl se. Netušil jsem, co říct. Jestli mu to říct, ale… prostě už mě nebavilo všechno v sobě dusit. Být na všechno sám, potřeboval jsem… se někomu svěřit.

   „Včera jsem spal s jedním klukem od nás… s tím novým… Alexem,“ řekl jsem nakonec neutrálním hlasem s pohledem zabodnutým do stropu.

   „To, že jsi s někým spal, není novinka, to že se svým… spolupracovníkem, ano.“

   „Chtěl to tak zákazník,“ zavrčel jsem. „A mně… se to líbilo. Dokázal mě… vzrušit a… já nevím, bylo to jiné než s ostatníma. Bylo to… jako s tebou,“ hlesl jsem nakonec. Mlčel, jen si mě prohlížel neutrálním pohledem.

   „Měl jsem teď mít zákazníka…“ pokračoval jsem šeptem. „Odstrčil jsem ho a odešel.“

   „Cože jsi udělal?“ Byl to nevěřící tón? Mlčel jsem, slyšel mě dobře, určitě.

   „Tak na co čekáš, idiote?“ zavrčel na mě. „Máš šanci se znovu zamilovat, tak ji využij a na mě konečně zapomeň. Chrisi, tímhle nic nevyřešíš, já už se k tobě nevrátím. Moje rozhodnutí je konečné, mezi námi je konec.“

   „Nesnáším ho! Je to idiot! Do všeho se musí plést, do všeho mi musí kecat, nesnáším ty jeho řečičky, jen mě provokuje!“

   „Třeba se zatím skrývá něco víc, něco, co nevidíš. Tak si dej konečně další šanci!“

   Naštvaně jsem se zvedl, probodl Damona pohledem a odešel. Nemiloval jsem Alexe, nic jsem k němu necítil, byl to jen sex a… blbá pusa! Pusa, na kterou jsem… nemohl přestat myslet.

   Naštvaně jsem vyšel z domu a zamířil pryč. Kamkoliv, jen daleko od všeho.

***

(Alex)

   Otočili jsme se za černovláskem, který se kolem nás prohnal jako střela. Jen jsme se po sobě nechápavě podívali. Co nás udivilo víc, byl pěkně nasraný chlap dupající ze schodů.

   „Budu si stěžovat! Tohle je nepřípustné, aby jen tak odešel!“ řval  nasraně a okamžitě za Cohenem. Překvapeně jsme se po sobě podívali. Christopher odešel? Od zákazníka? Nechápali jsme. Nikdo z nás nechápal. Ještě jsme tam chvilku stáli, naštvaný křik muže byl slyšet až na chodbu, sic jsme slovům nerozuměli. Nakonec se vyřítil ven a pryč z Triplu. Napjatě jsme stáli na místě, dokud nevyšel Rick.

   „Co se stalo?“ udeřilo hned jedno z dvojčat. Cohen pokrčil rameny.

   „Chrisův zákazník. Začátek jako vždy, osahávačka, prý si ho začal připravovat a pak… Chris řekl dost. Odstrčil ho a odešel,“ pokrčil rameny. Všichni jsme na něj nevěřícně hleděli.

   „Cože udělal?“ zeptal se někdo. Rick jen pokrčil rameny a raději zalezl zpět do místnosti. Nejspíš nebyl o nic moudřejší než my.

   Nakonec jsme se všichni zaraženě rozešli. Já zamířil zpět do pokoje, nikdo naštěstí nešel se mnou. Byl jsem docela rád, nechtěl jsem, aby se na něco ptali a bylo vidět, že všechny pálí otázky na jazyku. Otázky ohledně včerejška, mé noci s Chrisem.

   Vlastně jsem měl štěstí, že jsem byl na pokoji sám, když se mi rozezvonil mobil. V první chvíli mě to trošku zarazilo, volali mi totiž kolegové z práce, ti, co sledovali Chrise. Doufal jsem, že něco zjistili.

   „Ano?“

   „Alexi, víme, kam chodí. Nebo alespoň kde byl dnes. Stojíme před… panelákem, máme jít dovnitř?“

   „Ne, řekni mi adresu, zajedu si tam sám, vy se stáhněte,“ poručil jsem šeptem a začal se převlékat. Na kousek papírku jsem si zaznačil adresu a vyrazil za Rickem Cohenem. Přeci jen… nemohli jsme jen tak z prdele opouštět Triple, ale tohle byla výjimečná situace, potřeboval jsem vědět, co Chris skrývá.

   Sice se na to Cohen moc netvářil, ale nakonec svolil. Rychle jsem vyrazil ven a k paneláku. Nebylo to moc daleko, za pár minut jsem stál kousek od něj. Právě včas, abych zahlédl Chrise, který se pěkně nasraný vyřítil ven a pryč. Zaváhal jsem, jestli jít za ním, ale předpokládal jsem, že se nejspíš vrací do Triplu, alespoň zamířil tím směrem. Pomalu jsem se vydal k paneláku.

   Zastavil jsem se pohledem na zvoncích, jestli mi náhodou nebude nějaké jméno povědomé. Žádného Cohena jsem tam nenašel, ale u jednoho jsem se přeci jen zarazil. Stálo tam ´Ch. Barry´. Pokud jsem si to dobře pamatoval, Barry bylo Chrisovo jméno předtím, než si ho osvojil Cohen a navíc… přeci platil nájem za byt, tak tohle byl on? Proč?

   Mlčky jsem vešel do paneláku a až k onomu bytu. Co tam dělal? Měl tam snad někoho? Zaváhal jsem, ale nakonec jsem stiskl zvonek, přeci jen Chris odešel, on tam nebude určitě. Zevnitř se ozvalo krátké zazvonění a po chvíli kroky.

   „Přejete si?“ otevřela dveře žena ve středním věku. Byla štíhlá, ale měla veselý, i když právě trochu překvapený, úsměv. Nejspíš nikoho nečekala.

   „Ano, policie. Hledám Christophera,“ zamračil jsem se. Riskl jsem to. Věřil jsem, že mě ta žena nezná a tím pádem se černovlásek ani nebude muset dozvědět, že jsem tady byl já.

   „Chrise? Není tu,“ zakroutila překvapeně hlavou.

   „Dovolíte, abych se přesvědčil?“ vecpal jsem se do bytu, jinak to nešlo. Vím, že jsem neměl povolení, ale musel jsem vědět, jestli je tu ještě někdo jiný, protože… Chris nebyl na ženské, jeho matka to určitě nebyla… že by sestra?

   „Co si to… tohle nemůžete!“ rozčílila se žena a vyrazila za mnou. Nakukoval jsem do jednotlivých pokojů, které byly prázdné, až na jeden. Zamrzl jsem na místě, když jsem v obýváku u okna spatřil sedět postavu, která do mě zabodla šedé oči.

   Nezmohl jsem se na slovo. Čekal jsem hodně věcí, ale rozhodně ne muže na vozíčku s amputovanou pravou rukou a zjizveným obličejem. Okamžitě jsem si byl jistý tím, kdo to byl. Rodriguez. Damon Rodriguez.

***

(Chris)

   Hnal jsem se ulicemi a uličkami, ani jsem nevěděl kam. Bylo mi to jedno. Nakonec jsem přeci jen zpomalil do kroku a začal se jen tak loudat. Přemýšlel jsem o všem a o ničem. Nechápal jsem, proč na mě Alex tak působí, je nesnesitelný! Ale… cítil jsem, že je tu něco, co o něm nevím, něco skrývá, něco mi tu uniká. Ale přesto…

   Zamračil jsem se, když jsem z vedlejší uličky zaslechl přidušený výkřik. Zrychlil jsem a vydal se tam.

   „Hej!“ vykřikl jsem a ztuhl na místě. Scenérie přede mnou mě absolutně přikovala na místě. Někdo… nejspíš muž, ve tmě uličky jsem na něj moc dobře neviděl, právě škrtil drátem nějakého kluka. Otočil se na mě, pustil drát a utekl. Okamžitě jsem se rozběhl k tomu chlapci. Chytil jsem drát a začal mu osvobozovat hrdlo. Měl ho na několikrát obtočené a drát už měl zařízlý v mase, přesto jsem doufal, že to ještě přežije.

   Podařilo se mi drát odstranit ve chvíli, kdy se za mnou ozvalo odjištění zbraně.

   „Pusťte toho kluka a odstupte.“ Ironicky jsem se ušklíbl, jistě… jako vždy jsem v nesprávný čas na nesprávném místě. Mohl jsem třikrát hádat, co si teď myslí, že jsem zač, co jsem udělal. Mlčky jsem poslechl, vyvracet jim to nebudu, protože… by mi stejně nevěřili.

   Otočil jsem se s rukama nahoře a okamžitě poznal ty dva chlapi, kteří mě před pár dny sledovali. Zajímalo mě jen… proč. Kdo je na mě nasadil.

   Netrvalo dlouho, když u uličky zastavila sanita a zdravotníci se hned začali o toho kluka starat. Pochopil jsem jen, že to přežije. Pro mě si dojelo policejní auto. Ani jsem nemukl, když mi nasazovali pouta, bylo by to jen horší. Nechal jsem se odvést k autu, a i když se mě na něco ptali, neodpovídal jsem. Co bych jim měl říct. Já nejsem vrah? Nevěřili by mi… tím jsem si byl jistý.

25. kapitola

(Alex)

   „Omlouvám se, já… promiňte,“ vykoktal jsem a dal se na ústup. Zastavil mě ale chladný hlas.

   „Mohl bych vidět váš policejní průkaz, když už jste sem tak vtrhl?“ Lehce nervózně jsem polkl. No jo, nemám povolení, kdyby si stěžoval, jsem docela v háji a nadřízený si mě podá, ale nemohl jsem odmítnou. Otočil jsem se, přešel k muži a ukázal mu ho. V jeho očích se podivně zablýsklo, mlčky ke mně vzhlédl.

   „Alex?“

   „Ano, Alex Edwards,“ kývl jsem, nějak jsem tu otázku nepochopil, na průkazu jasně stálo moje jméno.

   „Hledáte Chise, znáte ho z Triplu?“ zeptal se mírnějším tónem a zkoumavě se na mě zadíval. Chvilku jsem váhal, co odpovědět, ale nakonec jsem přikývl na souhlas. Pousmál se, i když to na jeho zjizvené tváři nevypadalo moc jako úsměv. Docela jsem dostal strach, co z něj vypadne.

   „Tak konečně vás poznávám,“ naklonil hlavu na stranu a prohlédl si mě. Jen jsem zmateně zamrkal.

   „Poznáváte?“ nechápal jsem.

   „Chris se o vás zmínil,“ řekl nakonec a nespouštěl ze mě oči. Zarazilo mě to, mluvil o mně? Proč? „Posadíte se?“ lehce pokynul k blízkému křeslu. Chvilku jsem váhal, ale třeba… bych se mohl dozvědět, o co tu vlastně šlo.

   „Hanno, uděláš nám prosím čaj?“

   „Jistě,“ přikývla žena a zamračila se na mě, nejspíš mi ještě neodpustila ten vpád do bytu.

   „Stalo se něco s Chrisem? Před chvílí odešel.“

   „Ne nic, jen jsem ho… hledal,“ zamumlal jsem. Dělalo mi velké problémy odtrhnout pohled od jeho jizev nebo od jeho amputované ruky.

   „Nejste dobrý lhář,“ odvětil a zadíval se z okna. „To se divím, na to, že jste policajt.“ Nejraději bych si jednu vrazil, to jsem nemohl vymyslet lepší výmluvu, jak se dostat do toho bytu? Teď bylo úplně jasné, že mu to buď Damon nebo ta ženská prozradí.

   „O co tu jde?“ otočil ke mně tvář. „Jste policista, ale momentálně děláte děvku v Triplu.“ Jo, řekl to na plnou hubu a chtěl jsem se i urazit, ale… vlastně to byla pravda.

   Nechtělo se mi na tu otázku odpovídat, ani trochu, ale něco mi říkalo, že bych mu to říct měl.

   „Vyšetřuju ony vraždy prostitutek a prostitutů, které se v Londýně odehrály…“

   „Aha a podezíráte Chrise,“ doplnil za mě a ušklíbl se. Přikývl jsem, už bylo zbytečné to tajit, když to bylo tak okaté. Proč bych tu jinak byl.

   „Možná, že se Chris změnil, ale není to vrah, nikdy by nikoho nezabil. Každý den chodí sem, pokud ho podezíráte.“

   „Proč…?“ zarazil jsem se. Tohle nebyla má věc, navíc… přeci jen byl to jeho přítel.

   „Myslí si, že za tu nehodu může on, že může za to, co se ze mě stalo. To on mě prý rozčílil, i když to není pravda, byl jsem naštvaný hlavně na sebe.

   Chodil za mnou do nemocnice, i když jsem mu nadával, odháněl ho od sebe, protože jsem chtěl, aby žil svůj život bez zrůdy, kterou teď jsem. Neposlechl mě. Postaral se o mě, když to odmítl otec a bratr. A teď sem chodí každý den. Nikoho si k sobě nechce pustit, bojí se znovu zamilovat, možná mu bráním já, možná i fakt, že si myslí, že nosí jen smůlu lidem, které má rád.“

   „Abych pravdu řekl, docela ho ta jeho přezdívka vystihuje.“

   „Ani nevíte, jak se mýlíte,“ pousmál se muž, i když to na jeho zjizveném obličeji vyniklo opět trochu děsivě. „Kdybyste prokoukl tu masku ´Ledového prince´, byl byste překvapený.“

   „Neumím si ho představit jako citlivého kluka,“ ušklíbl jsem se. Ne, tohle jsem vážně nedokázal, tohle totiž snad ani nešlo!

   „A já si ho nedokážu představit jako skutečného hajzla, na kterého si hraje. Vy máte šanci strhnout mu tu masku, Alexi. Víte, jak na něj.“

   „Vím akorát, jak ho rozčílit.“

   „Zkuste na něm nehledat jen to špatné. Chris by nikdy nikoho nezabil, on není vrah.“

   „Dobře,“ přikývl jsem a zvedl se. „Děkuji vám a… pokud bych vás mohl požádat, kdybyste mlčeli o tom, že jsem tu byl.“ Pobaveně se na mě podíval, ale nakonec přikývl. Už jsem stál mezi dveřmi, když Damon znovu promluvil.

   „Cítíte k němu něco, Alexi?“ Ta otázka mě překvapila, se zvednutým obočím jsem se na černovlasého muže otočil a otevřel ústa, abych promluvil. Pak jsem se zarazil.

   „Já nevím, Chris je zvláštní. Skoro ho neznám, pořád se schovává za tu svou ledovou masku, ale…“

   „Neubližte mu, poslední, co potřebuje, je další zklamání.“ Chvilku jsem na muže jen beze slova hleděl, nakonec jsem přikývl a odešel.

   Byl jsem na cestě do Triplu, když se mi znovu rozezvonil mobil.

   „Ano?“ Trochu mě zarazilo, že mi znovu volají.

   „Měl jsi pravdu, máme ho, můžeš se vrátit,“ oznámil mi ve zkratce kolega. Zarazilo mě to, zastavil jsem se a jen hleděl před sebe.

   „Co?“ dostal jsem ze sebe nakonec.

   „Ten černovlasý kluk, cos ho podezříval… dopadli jsme ho při dalším pokusu o vraždu.“ Mlčel jsem a třeštil před sebe oči. Takže… to byla pravda? Doopravdy to dělal Chris? Ale… proč tomu k sakru teď nevěřím?

   „Přiznal se?“

   „Ne, nepromluvil s námi ani jedno slovo, rovnou jsme ho sbalili.“ Zaklapl jsem mobil a rychlejším krokem vyrazil do Triplu. Já… ani nevím, proč už jsem tomu nevěřil, ale prostě… to nešlo. Proto jsem se rozhodl… prozatím zůstat v Triplu. Dokud se všechno nevyřeší.

   Hned jsem zamířil na večeři. Cítil jsem se zvláštně, ale pokoušel jsem se to na sobě nedát znát.

   Začal jsem pomalu jíst, myšlenkami stále u případu. Byl to vrah… chytili ho při činu… ale nepřiznal se. Bože co si o tom mám myslet? Posledních několik dnů jsem začal mít pochybnosti, že je Chris vrah a dnešní rozhovor s Damonem mě v tom opět o kousek utvrdil, ale… ten následný telefonát, to zatčení…

   Rozbolela mě z toho hlava. Kde je pravda, kdo je skutečný vrah?

   Trhl jsem sebou, když se některému z kluků rozezvonil mobil, vytáhl ho Elijah a hned se ohlásil. První jsem to chtěl nechat tak a dál hloubat ve svých myšlenkách, ale zamrazilo mě hned po jeho prvním slově.

   „Chrisi?... Nedojedeš, proč… co?“ vytřeštil oči. Všichni přestali jíst a viseli mu na rtech, nejspíš jsem tušil, co se Eli právě dozvěděl.

   „Jo… zavolám mu,“ kývl pro sebe. „Dobře, drž se… ahoj.“

   „Co se stalo? Chris nedojede?“ zamračil se Zachary. Elijah se rozhlédl po jídelně a jen polkl.

   „No… nedojede, nemůže,“ špitl a nervózně si pohrával s vidličkou. „On…“

   „Tak už se sakra vymáčkni, tele,“ zaúpělo jedno z dvojčat. Pořád jsem měl problémy rozeznat, které je které, ale ono to nejspíš bylo jedno, chovali se skoro stejně.

   „On…“ polkl „je ve vězení. Prý pro podezření z vražd těch prostitutek a prostitutů,“ kousl se do rtu. V tu chvíli bylo v jídelně ticho, že by jste slyšeli špendlík cinknout o zem.

   „Cože?“ hlesl nakonec Zachary, Eli jen pokrčil rameny a přikývl, že je to pravda. „To je blbost, Chris by nikdy nic takového neudělal,“ zakroutil hlavou Zach a prudce vstal.

   „Nechce, abychom za ním chodili,“ špitl černovlásek a zvedl se. „Jdu to… říct Rickovi,“ zamumlal a zmizel. Všichni okamžitě začali hučet, proč ho zatkli, jak se to stalo, jestli v tom má doopravdy prsty… Na tohle jsem nervy vážně neměl, zvedl jsem se a odešel do pokoje. Dělalo mi to starosti, velké…

   Damon… jako bych mu mohl věřit, připadal mi tak. Ale proč by Chrise jinak zatýkali? Pokusil se o vraždu… další vraždu… jen jsem netušil, co přesně se stalo.

   Zvedl jsem se a zamířil ven. Potřeboval jsem místo, kde by mě nikdo neslyšel, nerušil. Sedl jsem k bazénu a vytočil číslo stanice, ani jsem je nenechal domluvit, okamžitě jsem si nechal poslat pro jednoho z dvojice policistů, kteří Chrise sledovali.

   „Alexi, co potřebuješ?“

   „Jak se to stalo, Deane? Přesně!“

   „No… sledovali jsme toho kluka, když vyšel z toho domu, ale pak jsme ho ztratili, prostě zmizel. Hledali jsme ho, pak jsme uslyšeli nějaké zvuky, běh a když jsme přišli do jedné tmavé uličky, stál nad nějakým prostitutem a v ruce měl drát. Škrtil ho.“ Zamračil jsem se. Něco mi tu nesedělo.

   „A ten kluk? Ten prostitut?“

   „Odvezli ho do nemocnice, zatím nevíme nic o jeho stavu, ale prý nás budou kontaktovat.“

   „A Chris?“

   „Ten vrahounek? V zadržovací cele. Nepromluvil s námi ani jedno slovo, měl jen jeden telefonát do toho bordelu. Prý má někdo zavolat nějakému Dýmu či co.“

   „Podívej, Deane… je možné, že jsem se pletl a ten kluk je nevinný.“

   „Nebuď směšný, Alexi, viděli jsme ho vraždit.“

   „Ne, jen jste tam doběhli, když už se něco dělo. Zůstávám ještě v Triplu, řekni to šéfovi.“

   „Jak myslíš.“ Položil jsem hovor a zadíval se na bazén. Vzpomněl jsem si na první den, co jsem sem přišel. Co jsem Chrise poprvé uviděl s tou svou ledovou maskou… Chtěl jsem ji strhnout, chtěl jsem vidět, co pod ní ukrývá, chtěl jsem poznat toho šťastného kluka, kterého jsem viděl na videu s Damonem… Protože to musel být úžasný kluk, otázkou bylo… co z něj zbylo teď. Nepřístupný ledovec? Vrah? Nebo jen kluk skrývající se pod neprostupnou slupkou, aby mu nikdo další neublížil nebo on neublížil nikomu dalšímu… Kdo byl Christopher?