Minde

4. kapitola

(Grayson)

   Naposled jsem několikrát přirazil do klukova zadku a spokojeně vyvrcholil. Pustil jsem ho, aby ze mě mohl vstát. Jedním pohybem jsem sundal použitý kondom a odhodil ho na hromadu odpadků. Zapnul jsem poklopec a podal klukovi pár bankovek, aby vypadl, až pak jsem se rozhlédl po obýváku. Byl jsem sám, což mi o dost zlepšilo náladu.
   White, Micah White z White Records. Jak mě ten kluk dokázal rozladit. Co si myslel, že si sem nakráčí a já se jako poslušný pejsek vrátím na pódium? Tohle byla pro mě uzavřená kapitola, ve které jsem už nikdy nehodlal pokračovat. Naštěstí mi do klína, a to doslova, spadl způsob, jak se toho kluka zbavit. Nebyl jsem sice žádný exhibicionista, který by si rád užíval sex na veřejnosti před cizími lidmi, ale momentálně to byl zřejmě nejúčinnější a nejrychlejší způsob, jak se toho Whitea zbavit. A vyšel. Uchechtl jsem se, když jsem si vzpomněl na jeho šokovaný pohled a rozčilené prásknutí dveří, které jsem zaregistroval, byl jsem si jistý tím, že se ten kluk už nevrátí, že jsem svůj postoj k jeho směšné žádosti vyjádřil dost jasně.
   Odněkud jsem vyhrabal mobil, který už vypadal i lépe a zavolal svoji ověřenou úklidovou firmu, kterou jsem často využíval. Abych tenhle bordel po podobných večírcích uklízel já, na to jsem se mohl z vysoka vysrat.
   Zalezl jsem do sprchy a z teplé jsem postupně přetáčel kohoutek na studenou. Zatnul jsem zuby a chvilku pod ledovou sprškou vody vydržel, než jsem znovu přetočil na teplou a doumýval se. Když jsem probraný ze sprchy vylezl, na nějakého Whitea jsem si ani nevzpomněl.

(Micah)

   „Špatný den?“
   Zvedl jsem hlavu a zadíval se na mladého barmana, který přišel s láhví Jacka Danielse Fire, aby mi dolil. Přisunul jsem k němu skleničku a kývl.
   „Kdyby jeden,“ ušklíbl jsem se a upil. Sice jsem si ještě dnes ráno přísahal, že už se alkoholu zase dost dlouhou dobu ani nedotknu, ale Cooper mě tak vykolejil, že jsem to musel něčím spláchnout.
   „Chcete o tom mluvit?“ odložil láhev a místo ní vzal do ruky utěrku a začal leštit sliznice. Na to, že bylo už skoro devět večer, tu bylo ještě dost málo lidí, Vegas zřejmě ožívalo v pokročilejší hodinu, než jsem na to byl zvyklý u nás.
   „Ten Cooper mě tak vytočil! To si mě nemohl aspoň poslechnout?“ pevně jsem v ruce stiskl skleničku, až mi zbělaly klouby.
   „Grayson Cooper?“ nadzvedl barman obočí.
   „Jo,“ zavrčel jsem a mrkl na něj. „Znáte ho?“
   „Tady ho zná skoro každý. Pořádá ty nejdivočejší večírky ve Vegas. Včera myslím nějaký byl,“ zamyslel se a pak nejistě pokrčil rameny.
   „Podle toho, jak vypadal jeho barák, tam večírek rozhodně byl,“ ušklíbl jsem se a znovu upil ze skleničky. „Zajímalo by mě, kde na to bere peníze, když se vzdal kariéry.“
   „Vlastní casino a bar Vamp, je to jedno z nejvýdělečnějších míst ve Vegas, pokud nepořádá párty u sebe, tak je tam.“
   „Aha,“ zamrkal jsem překvapeně. Nenapadlo mě, že by mohl investovat do něčeho takového, ale bylo to logické, když už nekoncertoval. „Co se o něm ještě říká?“ upil jsem a zadíval se na barmana, něco z toho, co mi mohl říct, by mi mohlo pomoct se ke Cooperovi nějak dostat a přesvědčit ho.
   „Má tu hodně přátel, ale jen pár, na které doopravdy dá. Pokud se k němu chcete dostat doopravdy blízko, měl byste se spřátelit s Madame Chen. Je to vlastně jeho společnice, vlastní menší podíl baru, a pokud vím, je to jeho nejstarší známá, alespoň ve Vegas. A máte štěstí, Madame má slabost pro mladé brunety s čokoládovýma očima,“ mrkl na mě pobaveně. Udělalo se mi nevolno, neměl jsem chuť dostávat se ke Cooperovi přes postel. Měl jsem sice rád ženy a sex s nimi ušel, ale líbili se mi i muži, sex s nimi už ale tolik ne. Někdy bylo k vzteku, že jsem v šestadvaceti letech ještě neměl ujasněnou svoji orientaci.
   „Tak jsem to nemyslel,“ zasmál se barman tiše. „Vzhledem ji prostě určitě zaujmete, a pokud si sednete i v hovoru, myslím, že máte vyhráno. Madame má ráda muže, kteří se nebojí oslovit ženu, a to i bez skrytého podtextu.“
   Zamyslel jsem se. Mohlo to být k ničemu, ale pokud tady byla šance, že bych se dostal blíž ke Cooperovi, musel jsem to zkusit, nepřijel jsem sem jen proto, abych zase s nepořízenou odjel.
   „A kde bych ji našel?“ dopil jsem skleničku a položil na stůl peníze se štědrým spropitným.
   „Kolem deváté si dává skleničku na baru ve Vamp a pak s přáteli odchází do VIP salonku.“
   „Díky,“ pousmál jsem se a po krátké instruktáži, kde onen bar najdu, jsem se rozešel oním směrem. Moc času už jsem neměl.

   Jak říkal barman, najít Madame Chen nebyl nijak obzvlášť velký problém, i když jsem si ji představoval jako dámu v letech, v čemž jsem se trochu sekl. Byla to drobná Asiatka, znuděně sedící na baru a ujídající olivy ze svého martini. Mohlo jí být maximálně okolo pětatřiceti let, černé vlasy jí v loknách padaly do poloviny zad a na jedné straně byly sepnuty velkou zlatou sponou. Šaty zakrývaly vesměs to nejnutnější, sahaly jí sotva pod zadek a kdyby měla jen o trochu větší prsa, zaručeně by jí vypadly z výstřihu hlubokého téměř až k pupku. Vše doplňovaly zlaté páskové boty na jehlovém podpatku, které jí na výšce přidávaly alespoň patnáct centimetrů. Na zápěstí jí při každém pohybu zacinkaly zlaté náramky a náušnice v uších zářily na dálku.

   „Madame Chen? Micah White. Můžu vás pozvat na drink?“ přistoupil jsem k ní a vykouzlil na tváři jeden ze svých nejlepších úsměvů.
   „Známe se?“ nadzvedla žena obočí a sjela mě pohledem od hlavy až k patě.
   „To ne, ale máme společné známé,“ usmál jsem se. „Grayson Cooper,“ pokračoval jsem s klidem na její nadzvednuté obočí.
   „Grayson je váš přítel?“ cukly jí koutky a ukázala na židli vedle sebe. Posadil jsem se a objednal sobě znovu Jacka a jí martini.
   „Řekl bych spíš známý. Několik let jsme se neviděli a vypadá to, že on by v tom rád pokračoval, ale přijel jsem kvůli němu, tak to nechci hned vzdát.“
   „A co byste od něj rád?“ kývnutím poděkovala za skleničku a vsunula si do úst další olivu.
   „Je to talentovaný zpěvák, myslím, že dělá chybu, když už nezpívá.“
   „Zřejmě k tomu nějaký důvod má, bohužel se o něj nikdy s nikým nepodělil. Nicméně Graysona znám, ale o vás bych se toho ráda dozvěděla víc,“ zamávala na mě dlouhými řasami. Tiše jsem se zasmál, na jednu stranu mi to lichotilo, na tu druhou jsem si přál ležet v hotelu a nepřipadat si jako prodejná děvka. Upil jsem ze své sklenice a začal si s ní povídat, dokázal jsem si dělat přátele, uměl jsem být okouzlující, proto mě otec často využíval k jednání s hvězdami, uměl jsem to, ale Cooper vypadal být hodně tvrdým oříškem.
   Madame Chen byla příjemná společnice, pořád se na něco vyptávala a smála se vtípkům, které jsem do svých odpovědí zařazoval, vždycky to zabralo a zabíralo to i teď.

   Minuty plynuly, pití ve sklenicích ubývalo, a když jsem zvedl ruku, abych objednal další rundu, zastavila mě.
   „Děkuji, už budu muset jít, čekají na mě,“ usmála se, vytáhla zrcátko a poupravila si rtěnku na rtech.
   „Doprovodím vás,“ usmál jsem se a kývl na číšníka, že zaplatím.
   „Není třeba, mám to jen kousek,“ usmála se, zaklapla zrcátko a vstala z barové stoličky. Rozbušilo se mi srdce, ona byla moje vstupenka za Cooperem, musel jsem s ní jít, podruhé bych se do Cooperova baráku zřejmě nedostal a ani jsem si nebyl jistý tím, že jsem chtěl.
   „Trvám na tom,“ nechal jsem číšníkovi vysoké spropitné a vstal.  Chen se na mě zadívala a soucitně se usmála.
   „Jsi doopravdy moc milý, Micahu, ale nepředhodím ti své přátele jen proto, že máš krásný úsměv a sladké řeči. Je mi jasné, že o mě ti vůbec nejde a jsem jen vstupenka dál, především ke Graysonovi.“ Na sucho jsem polkl, poznala to, to jsem byl až tak moc průhledný? Přehnal jsem to snad? Usmála se, přejela mi rukou po rameni a s klapáním vysokých podpatků se vydala do zadní části baru. Zhluboka jsem se nadechl, už jsem neměl co ztratit, otočil jsem se a rozběhl se za ní.
   „Počkat! Prosím, jsem zoufalý,“ postavil jsem se před ni. Rozhodl jsem se jít s celou pravdou ven, nemělo smysl už nic předstírat, zřejmě dokázala v lidech číst jako v otevřené knize a celou dobu, co jsem s ní mluvil, jsem se snažil zbytečně.
   „Naše studio krachuje, potřebujeme ho. Je to obrovský talent, i teď má po světě miliony fanoušků. Nevím, proč přesně přestal s hudbou, ale pokud je alespoň malá šance, že se k tomu vrátí a že to znovu bude milovat tak, jako předtím, tak moje snaha za něco stojí.“ Zhluboka jsem se nadechl. „Hudba byla jeho život, to člověk jen tak neopustí. Jen vás prosím o šanci ho poznat, zjistit jeho důvody, a pokud nejsou nepřekonatelné…“ nechal jsem větu vyznít do prázdna.
   Chen založila ruce na prsou a nerozhodně našpulila rty.
   „Normálně bych tě nechala vyvést a zakázala ti sem vstup, netušíš, kolik lidí se mi snažilo vnutit do přízně jako ty.“
   „Ale já…“ Její ostrý pohled mě okamžitě umlčel.
   „Ale něco na tobě je. Už jen to, že jsi šel konečně s pravdou ven, i když ti to trvalo. Podívej, Grayson je můj dobrý přítel, občas se chová jako osina v zadku a párkrát jsem mu do obličeje už taky vrazila, ale mám ho ráda, hodně a není to proto, jaký je nebo není zpěvák. Takže… dám ti šanci se s ním seznámit blíž, promluvit si s ním, ale tlač ho do věcí, které nechce a tvůj zadek už nikdy neuvidí Vegas, jasné?“
   „Rozumím, děkuji vám,“ pousmál jsem se úlevně.
   „Jsem Chen, Micahu,“ mrkla na mě a znovu se rozešla do zadní části baru.
   „Ten je tu se mnou,“ kývla na dvě gorily chránící dveře s fosforeskujícím nápisem VIP. Bez mrknutí oka dveře otevřely a pustily nás dovnitř.