Minde

Hračka 3

18+

(Ronnie)

   Zuřil jsem! To si ten zatraceně sexy chlap myslel, že si může jen tak přijít a zneuctít mě? Jo, líbilo se mi to, hodně se mi to líbilo, nejvíc ta pasáž, kdy jsem přistoupil na jeho hru a otočil ji proti němu. Všiml jsem si, že i jemu se v kalhotách udělala boule a doufal jsem, že mu můj zadek od toho problému pomůže, ale on nic. Udělal mě vibrátorem, rukou a pak mě tam polonahého nechal. Sotva jsem stihl všechno uklidit, když přišla mamka s dalšími věcmi, které potřebovaly založit, kdyby mě tam našla s ním… do háje, to jsem si nedovedl ani představit. Mamka netušila, že jsem na kluky, netušila, že už dávno nejsem panic a už vůbec netušila, jakou výbavu pro sexuální hrátky si schovávám pod postelí. Ovšem zdálo se, že Dorien to po jedné návštěvě u nás doma tuší až moc dobře. Rozčiloval mě. To, co si dovolil, jsem rozhodně nehodlal nechat jen tak.

   Převalil jsem se na posteli a zadíval se do stropu. V duchu se mi už pomalu začal rýsovat plán pomsty. Byl hodně riskantní, nikdy jsem nic takového neudělal a nikdy mě ani nenapadlo, že bych něco takového udělat mohl, ale po tom, co udělal Dorien mi to přišlo jako přiměřená odplata.

   Druhý den v práci jsem byl jako na trní. Rádio jsem měl ztlumené, abych slyšel každé vrznutí dveří, kdyby někdo šel. Spíše kdyby šel Dorien. V hloubi duše jsem trošku doufal, že přijde, že se se mnou pomiluje uprostřed milionových smluv. Ale pak jsem tu touhu zahnal, měl jsem přece v plánu pomstu! Pomstu za to, že mě už dvakrát sexuálně přepadl a zmizel.
   Budovu firmy jsem znal dobře, chodil jsem sem už jako malý kluk a nakukoval všude, kde se dalo a i teď, když jsem tu pracoval, jsem se občas ukázal všude, kam bylo potřeba něco odnést či něco zařídit. Byl jsem všude, včetně Dorienovy kanceláře, kam jsem se rozhodl zacílit svůj útok. Od sekretářky, se kterou stačilo prohodit pár vlídných slov a vyslepičila mi všechno, jsem si zjistil jeho pracovní rozvrh, takže už stačilo jen sledovat hodiny, až nastane ten správný čas. Byl jsem nervózní, Doriena jsem příliš neznal a netušil jsem, jak zareaguje na mé překvapení, ale hodlal jsem to risknout.

   Před jednou hodinou jsem popadl předem nachystanou složku, kterou si vyžádal a vyšel z archivu. Srdce mi bilo až v krku, ale zároveň mě v podbřišku šimralo vzrušením, když jsem pomyslel na to, co se chystám udělat. Téměř bez povšimnutí jsem proklouzl až k Dorienovi do kanceláře, která byla momentálně prázdná. Býval v tuto dobu na obědě a dříve, než v jednu se nikdy nevracel. Dnes měl na jednu hodinu jednání. Riskoval jsem hodně, bude tu několik dalších lidí včetně jeho otce a mé matky, pokud by to nevyšlo, musel bych se pořádně vylhat, ale kdyby tu byl sám, určitě by mě zastavil hned v začátku, což jsem nehodlal připustit.
   Otočil jsem hlavu, když jsem z chodby zaslechl hlasy. Rychle jsem složku položil Dorienovi na stůl a zalezl pod něj. Měl velký stůl ve tvaru T, kde v čele seděl on a u zbytku bylo 6 židlí pro další lidi. Naštěstí to byly stoly dva a ten Dorienův měl záda, takže mu nebylo vidět na nohy. Vmáčkl jsem se do rohu ve chvíli, kdy se dveře otevřely a dovnitř vešlo několik lidí. Židle zavrzaly, jak si začali sedat, a i přede mnou se objevily nohy, jejichž majitel se pohodlně usadil do křesla. Nadzvedl jsem obočí a silně jsem se musel kousnout do ruky, abych nevyprskl smíchy. Dorien vždy působil dojmem ledového prince, někdy až psího čumáku, takže jsem skoro nevěřil vlastním očím, když se mu povytáhly nohavice kalhot a odkryly ponožky s bílými kostlivci. Párkrát jsem se nadechl a odeslal jsem předpřipravenou sms.

   „Pardon,“ ozval se Dorienův hlas a jeho ruka zajela do kalhot pro mobilní telefon. Byla tam krátká stručná zpráva: ´Jestli mě prozradíš, všem řeknu, že jsi mě zneužil!“. Nechtěl jsem, aby se příliš vylekal a prozradil mě, kdyby se na něj pod stolem z ničeho nic něco vrhlo a zároveň jsem spoléhal na jeho alespoň zpočátku logické myšlení, že díky mému nevinnému vzhledu by mi všichni uvěřili, co bych jim nakecal. Ovšem byl jsem si jistý tím, že za pár minut bude svého rozhodnutí, neprozradit mě, litovat.

   Počkal jsem pár sekund, abych si byl jistý, že zprávu přečetl, než jsem se přesunul mezi jeho nohy. Dlaněmi jsem začal putovat od jeho lýtek na pevná stehna, okamžitě jsem cítil, jak se jeho tělo napjalo.

   „Doriene? Můžeme pokračovat?“
   „Jistě,“ odkašlal si dotyčný a pokusil se mě nohou odšoupnout, což se absolutně minulo účinkem. Dlaněmi jsem sklouzl na vnitřní stranu jeho stehen a postupoval jsem výš k jeho klínu. Srdce mi bilo tak hlasitě, až mě napadlo, jestli to není slyšet, v těle mi proudil adrenalin a krev se mi chtě nechtě začala hrnout do orgánu mezi nohama, když jsem pomyslel na to, co skrývá Dorienův poklopec. Kousl jsem se do rtu a konečně mu přejel přes klín, málo tam toho rozhodně nebylo.

   Nespokojeně jsem nakrčil obočí, když se pod stolem objevila Dorienova ruka a odstrčila tu moji, já se vzdát ale nehodlal a když se mě pokusil odstrčit podruhé, chytil jsem mu ji a dva jeho prsty si zasunul do úst. Začal jsem pohybovat hlavou, laskat jazykem, sát a ukazovat mu všechno, co jsem měl v plánu dělat s jinou částí jeho těle. Nejspíš jsem ho dost šokoval, jelikož se přestal bránit a povedlo se mi tak druhou rukou rozepnout jeho poklopec. S páskem jsem se odmítl prát, skrze rozepnutý poklopec jsem mu stáhl trenky a vytáhl jeho chloubu. Spokojeně jsem si olízl rty a ve slabinách mi škublo. Nebyl žádný trpaslík a líbilo se mi, že už za tu chvilku začal tvrdnout.
   Opřel jsem se o jeho stehna a vsunul si špičku jeho penisu do úst. Zdálo se mi, že jsem zaslechl zalapání po dechu, které se pokusil zakrýt kašlem. Mohlo to obalamutit ostatní přítomné, kteří netušili, co se tu děje, rozhodně to ale nemohlo oklamat mě. Líbilo se mu to, asi nebyl rád, ale líbilo se mu to, takže jsem spokojeně začal pohybovat hlavou. První mučivě pomalu, tam a zpět, hrál jsem si s ním, jazykem jsem zkoumal celou jeho délku, a nakonec jsem si ho celého nechal zajet do pusinky. Neměl jsem dávivý reflex, takže jsem si to mohl bez starostí dovolit.
   Nadskočil jsem, když se mi nad hlavou ozvala rána, jakoby něco dopadlo na stůl, nejspíš Dorienova pěst.
   „Doriene?“
   „Moucha, zase někdo nechal otevřené okno,“ procedil skrze zuby. Spokojeně jsem se pro sebe usmál, mluvení mu začínalo dělat problémy, nejspíš se musel hodně snažit, aby nezasténal. Penis už měl tvrdý a v mých kalhotách bylo už taky nepříjemně těsno.
   Vytáhl jsem si ho z úst, uchopil ho do ruky a jazýčkem jsem se začal věnovat jeho koulím. Špičkou jazyka jsem zkoumal všechna zákoutí, každou z nich jsem vsál do úst a polaskal jazykem. I když to občas tiše mlasklo, byl jsem si jistý, že k uším ostatních se to nedoneslo. Všichni byli zaujatí dohadováním se o nějaké fúzi, mluvili jeden přes druhého a neměli absolutně žádné tušení, že pod stolem je někdo další.

   „Co na to říkáš? Posloucháš vůbec?“ ozval se Dorienův otec.
   „Jo,“ procedil skrze zuby a znovu do mě šťouchl nohou a kolenem se mě pokusil odsunout. Nespokojeně jsem našpulil rty, ale pustil jsem ho a o kousek se poodtáhl. Byl na něj krásný pohled, stál mu a co chvíli se pěkně zhoupl, jak mu v něm škublo. Slyšel jsem šustění papírů a Dorienův hluboký, i když nyní trochu zastřený hlas. Nechal jsem ho zapojit se do debaty, moje pomsta totiž zdaleka nebyla u konce. Dlaní jsem přejel po svém klíně, který už se taky dožadoval pozornosti, ale honit sám sebe jsem rozhodně neplánoval. Dorien se držel statečně, já bych to nejspíš nezvládl, ještě teď jsem se divil, jak jsem dokázal přežít večeři s vibrujícím kolíkem v zadku.
   Na chvilku jsem se zaposlouchal do ne moc záživných řečí o financích, počkal jsem, dokud se Dorien znovu neujal slova a znovu pohltil jeho penis hluboko do úst.
   „Do hajzlu!“ vykřikl tlumeně a znovu praštil pěstí do stolu. Potlačil jsem zahihňání a místo toho párkrát prudce zapohyboval hlavou.
   „Kurva!“ přišla další nadávka.
   „Doriene!“ zvýšil jeho otec hlas.
   „Co! Křeč!“ štěkl na oplátku a zhluboka se nadechl.
   „Do lýtka? Přitáhni špičku k tělu, vždycky mi to zabere. Asi máš málo hořčíku, musíš jíst banány,“ začala hned radit moje matka. Vysunul jsem si ho z úst a znovu se silně kousl do ruky, abych nevyprskl smíchy. Kdyby věděli! Ovšem začínal jsem si být jistý tím, že tohle Dorien nepřejde jen tak.
   „To neomlouvá tvoje chování, laskavě se vrať k věci,“ zavrčel jeho otec.
   „Klid, André, kdybys v noci slyšel, jak řvu já, když mě to chytí.“ Vytryskly mi slzy, jak jsem se pokoušel nesmát. Křičet mamku, když ji to chytí jsem doopravdy slyšet nechtěl.
   „Fajn, tak rychle, ať to máme z krku, mám ještě i jinou práci,“ zabručel.

   Mezitím, co Dorien odříkal svůj návrh, jsem se uklidnil. Vypadalo to, že schůze se blíží ke konci a já chtěl svoji práci dodělat dříve, než všichni odejdou. Znovu jsem se tedy přesunul i přes značné protesty mezi jeho stehna, u kořene ho uchopil rukou a zbytek si vsunul do úst. Znovu jsem začal sát a zpracovávat ho dlaní. Cítil jsem, jak se jeho tělo napjalo, prsty jedné ruky mi až bolestivě sevřel vlasy, natiskl si mou hlavu do klína a udělal se mi do úst.
   Spokojeně jsem se pro sebe usmál, očistil jeho nádobíčko od zbytků spermatu a vrátil jej zpět do kalhot. Ty jsem zapnul ve chvíli, kdy začaly vrzat židle a lidé s rozloučením mizeli na chodbě. Mlčky jsem klečel pod stolem a špicoval uši, zda už všichni odešli, také jsem začínal být nervózní. Netroufal jsem si odhadnout Dorienovu reakci.
   „Laskavě se vzchop, dneska ses choval jako hulvát.“
   „Ještě nějaká poznámka?“ odsekl otci, ten jen něco nespokojeně zavrčel a chvilku na to jsem slyšel klapnout dveře. Kousl jsem se do rtu, když se v místnosti rozhostilo ticho. Nehýbal jsem se, teprve když se Dorien odsunul od stolu a vstal, odvážil jsem se i já vylézt a zadívat se na něj. Čelist měl napjatou a v očích mu plálo, jen jsem si nebyl jistý zda vzteky nebo chtíčem.
   „Co to mělo být?“ zavrčel skrze zatnuté zuby.
   „Kuřba a myslím, že docela kvalitní,“ uculil jsem se a svůdně na něj mrkl.
   „Zbláznil ses?“
   „Já? Nevím, kdo mě přepadl v archivu a donutil mě tam ojet anální kolík, kdo mě udělal vibrátorem a kdo mi ve vlastním domě vlezl do koupelny, aby mě obtěžoval,“ vyprskl jsem a bojovně vystrčil bradu, než jsem se otočil a rozešel se ke dveřím. Představoval jsem si to zakončení trochu jinak, ale i s tímhle koncem jsem mohl počítat.

   „Kam si myslíš, že jdeš?“ sevřel mi zápěstí a trhl k sobě, až jsem skoro ztratil rovnováhu.
   „Do archivu, za chvilku končím, musím tam uklidit,“ odsekl jsem a pokusil se vykroutit z jeho sevření. Nadzvedl obočí a nehezky se uchechtl.
   „Ty si myslíš, že tě teď nechám odejít? To těžko,“ vsunul své koleno mezi moje nohy a otřel se. Přivřel jsem oči a hlasitě vydechl, bylo zbytečné předstírat, že se mi to nelíbí, musel cítit, jak jsem sám vzrušený.
   „Budeš litovat,“ zašeptal mi do ucha, než mě prudce otočil čelem ke stolu a ohnul mě přes něj. Znovu mi zatrnulo ve slabinách. Je to tady! Vezme si mě teď, tady, na tomto stole. Přivřel jsem oči, když se ke mně natiskl a začal se svým klínem třít o můj zadek. Tiše jsem zasténal a ochotně mu vycházel vstříc. Celým tělem na mě nalehl a kousl mě do krku. Nepřišlo mi to divné, teprve zavrzání lepící pásky mě donutilo otevřít oči, ale to už byla moje levá ruka pevně připoutaná k noze stolu.
   „Počkej, co to děláš,“ vyjekl jsem a zkusil uhnout druhou rukou, jemu ale nedělalo problémy moje snahy zneškodnit a i ta druhá skončila připoutaná k druhé noze stolu. Ocitl jsem se tak přehnutý přes jeho pracovní stůl s rukama pevně připoutanýma k druhému stolu.
   „Myslím, že jsem tě právě přivázal,“ odlepil své tělo od mého a zálibně se na své dílo zadíval.
   „Hned mě pusť.“
   „Ani mě nehne,“ uchechtl se.
   „Budu křičet,“ zavrčel jsem a zazmítal se na stole jako ryba na suchu.
   „A právě proto udělám ještě tohle,“ utrhl kus lepící pásky a než jsem se zmohl na jedinou slabiku, připlácl mi ji na ústa. Zazmítal sem hlavou, se snahou ji setřást, ale nemělo to žádný účinek. Rozčileně jsem se na Doriena zadíval, už zase mě měl v hrsti, a to se mi nelíbilo, nelíbilo se mi, že nemám tušení, co se mnou zamýšlí. Vždycky udělal něco, co jsem nečekal. Když už jsem si v archivu myslel, že si mě vezme a ošuká mě, vrazil mi do zadku vibrátor.

   „Jsi vážně roztomilý a věř, že bych se ti nejraději hned věnoval, ale musím si ještě něco zařídit, takže tu na mě hezky počkáš, rozuměno?“ šeptl mi do ucha a kousl mě do něj, až jsem se znovu zatřásl vzrušením.
   „Vidím, že rozuměno,“ zasmál se tiše.
   „Hmmmm!“ zaprotestoval jsem skrze lepící pásku a zle jsem se na něj podíval. S tímhle jsem rozhodně nesouhlasil, nemohl mě tady nechat a už vůbec mě tady nemohl nechat takhle.
   „Klid, tohle není trest, ten teprve přijde, to mi věř,“ ušklíbl se, upravil si sako, kravatu a rozešel se ke dveřím.
   „Hmm! Hmmm…mmmm…..muuum!“ zazmítal jsem sebou, ale ta zatracená páska se ani nehla.
   „Ale no tak, já se vrátím, nejsem nelida. Ty máš ovšem dvě možnosti, pokud nepřestaneš, nechám odemčené a kdokoliv tě tu takhle může najít, včetně tvé matky. Když budeš hodný a zmlkneš, zamču,“ ukázal klíč a nadzvedl obočí. Zprudka jsem nosem oddechoval a mozek mi šrotoval na plné obrátky. Kdyby nezamkl, můžou mě tu najít a odpoutat, vyhnul bych se jeho ´trestu´, jak to nazval, ale zase by se rozkřiklo, jak jsem tu byl vzrušený, ohnutý přes stůl jako nějaká kurvička, vyvolalo by to otázky, dohady a vážně jsem takhle nechtěl mamce oznámit, že jsem gay. Bilo se to ve mně, váhal jsem. Navíc v hloubi duše jsem chtěl vědět, jak mě hodlá potrestat.
   „No, Ronnie? Tak se rozhodni,“ usmál se Dorien a sáhl po klice ode dveří. Zamračil jsem se na něj, ale nakonec jsem neochotně přikývl.
   „Hodný chlapec,“ usmál se a zmizel za dveřmi. Naštěstí jsem zaslechl cvaknout zámek, jen jsem doufal, že mě tady dlouho takhle nenechá. Moje pomsta sice vyšla, ale dohra nebyla taková, jakou jsem si ji představoval. Dorien byl silný soupeř, možná jsem vyhrál jednu bitvu, ale válku jsem stále prohrával na celé čáře.