Minde

Hračka 4

18+

(Dorien)

   Rázným krokem jsem prošel celou budovou až dolů do garáží, kde parkoval můj mercedes. Můj pohled mrazil, takže mi všichni šli z cesty, aniž by se mě pokusili zastavit, což byl účel. Teprve když jsem se posadil do auta se zatmavenými skly, uvolnil jsem se a zhluboka vydechl. Když jsem si v kanceláři přečetl tu zprávu, první jsem ji nepochopil, ale jakmile se něco uhnízdilo mezi mýma nohama a začalo se mě dotýkat, na sucho jsem polkl. Nikdy jsem si nemyslel, že by ten roztomilý blondýnek byl něčeho takového schopen. Musel jsem uznat, že jsem ho hrubě podcenil. S jeho nevinným vzhledem mi bylo jasné, že by mu uvěřili všechno, co by jim nakukal, i to, že jsem si ho pod stůl nacpal sám, proto jsem se rozhodl mlčet a jemně mu naznačit, aby se stáhl. Což zřejmě nepochopil nebo spíš pochopit nechtěl, pořád jsem cítil jeho ruce, jak se sunou výš a výš k mému klínu a chladným mě to rozhodně nenechávalo. Jen pomyšlení na to, jak si ho beru, mě přivádělo do varu a nic na tom nedokázal změnit ani fakt, že jsem seděl v kanceláři plné dalších lidí, včetně mého otce.
   Dělalo mi velký problém zachovat si tvář, a když jsem měl mluvit… divil jsem se, že jsem vůbec něco dokázal říct. Blonďáček tou svou pusinkou uměl velmi příjemné věci. V duchu jsem mu sliboval pomstu a tu jsem hodlal dodržet. Už teď to pro něj nemohlo být moc pohodlné, stůl mu mačkal nádobíčko a nechystal jsem se ho vysvobodit dříve, než když všichni odejdou domů. Pomstychtivě jsem se ušklíbl, nastartoval a vyjel z podzemní garáže do města.

(Ronnie)

   Doufal jsem, že si dělá legraci a během pár minut se vrátí, tohle nebyla zrovna nejpohodlnější poloha. Ale jak minuty ubíhaly a že podle hodin nade dveřmi ubíhaly zatraceně pomalu, docházelo mi, že tohle bude součást trestu, který mi sliboval. A trest to doopravdy byl. Už teď mě bolela stehna, do kterých mě tlačila tvrdá hrana stolu, nemluvě o mačkání mého klína. Chtěl jsem si alespoň vylézt na stůl, ale nedokázal jsem se na něj vyškrábat, sotva jsem špičkami bot dosáhl na podlahu. Zkoušel jsem se vyvléct i z provizorních pout z lepicí pásky, ale ukázalo se, že zas tak provizorní nejsou. Dorien zřejmě dobře věděl, jak to utáhnout, abych se v nich nemohl téměř pohnout.
   Také jsem se bál dělat jakýkoliv větší hluk. Už dvakrát by se ve mně krve nedořezal, když se ozvalo zaklepání a pohnula se klika. Naštěstí se ani jednou nezvaný host dovnitř nedostal.

   Už jsem dostával žízeň a hlad. Na oběd jsem do sebe hodil jen nějaký rohlík, abych stihl uskutečnit svůj plán. Nenapadlo mě, že tady budu tak dlouho. Za dveřmi už jsem slyšel spoustu kroků a hlasů, které si přály pěkný víkend. Všichni už odcházeli domů a já tu trčel jako výstavní králík na skřipci. Na okamžik jsem dostal strach, že mě tu Dorien nechá přes celou noc nebo i celý víkend, ale tak krutý jsem doufal, že není nikdo, ani on.

   Trčel jsem tam už asi dvě hodiny, už jsem dostával křeče do nejrůznějších částí mého těla a proklínal Doriena do sedmého kolene, když se v zámku ozval klíč. Zvedl jsem hlavu a rozčileným pohledem jsem černovlasého poloboha probodl.
   „Ale! Někdo tu dělá přesčasy,“ usmál se a odložil bokem tašku, kterou si s sebou přinesl. Zašilhal jsem k ní pohledem, trochu jsem se bál, co v ní je, ale zároveň jsem pocítil jistou dávku vzrušení.
   „Mummm hmmm… mmmmhmm…“
   „Vůbec ti nerozumím, zlato,“ usmál se a odhodil své sako na gauč u stěny. Vztekle jsem se zamračil a sledoval každý jeho pohyb. Nenuceně si sundal z krku i kravatu a rukávy bílé košile ohrnul až po lokty.
   „Byls hodný?“
   „Hmmm!“ zahučel jsem vztekle. Tiše se zasmál, natáhl se a konečně mi pásku z úst strhl, i když ne právě šetrně. Zašklebil jsem se bolestí, ale hned na něj znovu zaměřil pohled.
   „Hned mě rozvaž, ty úchyle.“
   „Taková silná slova? Nevím, kdo se schoval pod stolem a orálně uspokojil svého šéfa,“ chytl mě za bradu a zadíval se mi do očí. Na sucho jsem polkl, byl tak blízko, cítil jsem jeho parfém, mohl se utopit v jeho hlubokých očích. Ne! Nemohl jsem znovu podlehnout. Trhl jsem hlavou, abych se dostal z jeho sevření a znovu jsem se zamračil.
   „Asi si to zasloužil,“ odsekl jsem.
   „No pokud vím, tobě byl taky přislíben trest,“ usmál se a poodtáhl se a přešel za moje záda. Krk jsem si mohl vykroutit, abych na něj viděl, nebylo mi příjemné nevědět, co má právě v plánu.

   Překvapeně jsem vyhekl, když se jeho klín otřel o můj zadek, kousl jsem se do rtu, nechtěl jsem mu odpovídat, ale moje tělo si dělalo, co chtělo a chtělo jeho v sobě a pořádně hluboko. Musel to vidět, zaslechl jsem jeho tichý smích a vzápětí se mé kalhoty i se spodním prádlem ocitly u kotníků. Nemohl jsem se bránit, nohy jsem měl tak ztuhlé, že bych ho nedokázal ani kopnout, takže mu nedělalo sebemenší problém mě spodní části oblečení zbavit úplně a odhodit neznámo kam.

   „Líbilo se ti, co jsem s tebou dělal včera? Nemohl jsi na to přestat myslet, co?“
   „Jak mě šéf sexuálně obtěžoval na pracovišti? Pokud vím, je to protizákonné.“
   „Ale místo abys mě udal ses rozhodl mě udělat,“ zasmál se tiše, přejel mi dlaněmi po zadku a stiskl. Musel jsem se kousnout do rtu, abych nezasténal.
   „Asi jsem tě měl udat,“ mrkl jsem na něj, když se poodtáhl. Jen se pobaveně usmál a otevřel horní šuplík svého stolu.
   „To by byla škoda, přišel bys o tolik zábavy,“ usmál se a vytáhl z něj dlouhé pravítko. „Víš, po tom tvém vystoupení jsem jel do sex shopu, koupit ti něco hezkého a řeknu ti měli tam hezké důtky, už jsem je měl v košíku, ale vrátil jsem je. Víš… myslím, že tohle je dokáže velice efektivně nahradit,“ udeřil pravítkem do své dlaně, až jsem na sucho polkl. „A má to tu výhodu, že kdykoliv budeš s pravítkem pracovat nebo ho uvidíš, vzpomeneš si na mě,“ usmál se a než jsem se stačil vzpamatovat, pleskl mě pravítkem do levé půlky zadku. Vyjekl jsem a prohnul se v zádech. Zaštípalo to, ale kupodivu příjemně. Okamžik na to padla druhá rána na pravou půlku, a ještě pár dalších, než přestal. Zprudka jsem oddechoval, zadek mě pálil, ale můj kamarád stále utlačovaný deskou stolu se znovu probouzel k životu.
   „Řekni, už s tebou někdy někdo dělal to, co já?“ usmál se Dorien a konečně přešel k tašce, kterou si přinesl. Nestihl jsem si všimnout, co z ní vytáhl, jelikož se znovu postavil přímo za mě, ale slyšel jsem otvírání plastového obalu.
   „Ne, jsi první takový úchyl, kterého jsem potkal.“
   „A jak se ti to líbí,“ zasmál se.
   „To jsem neřekl.“
   „Ani jsi nemusel, určitá partie tvého těla už to řekla za tebe,“ přejel dlaněmi po mém bolavém pozadí až jsem tiše zavrněl.
   „Koupil jsem ti další hračku do sbírky, ty nebudeš vědět s čím si hrát první,“ zasmál se a vjel prsty mezi moje půlky. Ucítil jsem, jak i okolo otvůrku roztírá lubrikační gel a chvilku na to něco jiného. Netušil jsem co, na co se připravit, on sám mě nijak zvlášť nepřipravil. Zadržel jsem dech, když přitlačil. Čekal jsem vibrátor nebo rozšiřující se kolík, ale jakmile se za můj svěrač dostala přední rozšířená, patrně kulovitá, část, užší zbytek se do mě vměstnal už velmi snadno. Nejistě jsem zavrtěl zadečkem, hračka nebyla nijak extra dlouhá, jen měla zvláštní tvar a jak jsem zjistil, když jsem se pohnul, dotýkala se přímo prostaty.
   „Tak co, líbí?“
   „No… uměl bych si představit i lepší věci,“ ušklíbl jsem se na něj. Tiše se zasmál a posadil se ke stolu tak, že jsem na něj konečně viděl. Spokojeně se usmál a protočil v prstech černou krabičku.
   „Jak jsem si všiml při našel prvním sekání, máš rád věcičky na ovládání,“ usmál se spokojeně a stiskl tlačítko na ovladači. Zvrátil jsem hlavu a zasténal. Ta věc v mém zadku se dotýkala a stimulovala moji prostatu. Byl jsem hodně rád, že už je po pracovní době a nikdo kromě nás tu doufám není, nedokázal jsem zastavit sténání, které se mi dralo z úst i přesto, že jsem si svou vahou nepříjemně mačkal své nádobíčko. Znovu jsem se pokusil vymanit ze svých pout, i když to byl předem prohraný souboj.

   „Doriene,“ zasténal jsem a znovu se prohnul. Trápil mě a moc dobře to věděl, účelně si hrál s intenzitou vibrací.
   „Copak bys rád?“
   „Tebe do hajzlu,“ vyštěkl jsem na něj. Na sucho jsem polkl, když se na mě zadíval ohnivým pohledem, vypl hračku a jedním ladným pohybem vstal.
   „Mě? To bych ti možná mohl splnit,“ zašeptal podmanivým hlasem, vytáhl ze mě onu hračku a otřel se klínem o můj zadek. Kousl jsem se do rtu, cítil jsem, jak je tvrdý. Snad nikdy jsem nic nechtěl víc než jeho.
   Za krkem už mě bolelo, nebyl jsem schopen se otočit a podívat se, co právě dělá, zaslechl jsem jen zips, šustění látky, nějakého plastového obalu a pak mi do očí vhrkly slzy bolesti, když do mě vrazil.
   „Necito,“ vzlykl jsem tiše, když jsem se z prvotního šoku vzpamatoval. Zastavil se hluboko ve mně a dlaněmi začal přejíždět po mém těle, aby mě uklidnil.
   „Můžu přestat,“ zašimral mě na krku jeho dech a znovu jsem ucítil parfém, kterým voněl.
   „To zkus a urvu ti ho.“
   „Ty takhle a já tě měl za andílka s tou svatozáří.“
   „Tu samozřejmě mám, ale mám taky rohy, abych si ji měl na co položit,“ ušklíbl jsem se a pootočil k němu hlavu. Zasmál se, stiskl mi boky, povytáhl se a znovu do mě vrazil. Tentokrát už to bylo mnohem příjemnější. Tiše jsem zasténal a přivřel oči. Konečně jsem se dočkal toho, že mě po vší té ruční práci odměnil něčím lepším. Dlaněmi přejížděl po mém těle, než je ustálil na bocích, které pevně sevřel. Nebral si žádné servítky, zřejmě chtěl, aby si tohle moje dírka pamatovala hodně dlouho, což určitě bude.
   Znovu jsem zasténal a škubnul dlaněmi.
   „Doriene!“
   „Hmm?“
   „Mohl bys… do háje, jo, přesně tak!“ prohnul jsem se.
   „Mohl bych co?“
   „Odpoutat… odpoutat mě,“ vyrazil jsem ze sebe stěží.
   „Ale mně se to takhle líbí,“ uchechtl se. Zavrčel jsem, mně se to taky líbilo, hodně, ale kdyby mě nechal sáhnout do svého klína, bylo by to ještě lepší.

   Překvapeně jsem vyjekl, když ze mě vystoupil a pleskl mě přes citlivý zadek. Znovu jsem zaslechl otevírání šuplíku, ze kterého vytáhl nůžky a rozstřihl moje pouta. Sesunul jsem se ze stolu a postavil se čelem k němu, sledoval mě pobaveným pohledem. Nespokojeně jsem se zamračil a prudce do něj strčil. Zasmál se, nemělo to vůbec žádný účinek, bylo to jako tlačit do skály, ale při druhém šťouchanci si poslušně sednul do křesla. Přešel jsem k němu, zasedl mu stehna a rozškubl košili, až se knoflíčky rozletěly po celé místnosti.
   „Ale no tak, ta košile ti nic neudělala, byla moje oblíbená,“ ušklíbl se.
   „To je mi fuk,“ zamumlal jsem a zálibně dlaněmi přejel po jeho těle. Měl dokonalou hruď, i ten chomáč chloupků uprostřed mě zvláštním způsobem rajcoval. Zakroutil hlavou a sundal ze mě triko, které mi jako jediné z oblečení zbylo.
   Rukou jsem zajel do jeho klína, uchopil jeho penis a nechal si ho zajet hluboko do sebe. Zadíval jsem se na Doriena a spokojeně se usmál, bylo to poprvé, co jsem mu takhle viděl do obličeje. V očích mu plál oheň, zrychlený dech se mu dral skrze dokonalé rty. Položil jsem dlaně na jeho široká ramena, nadzvedl se a znovu dosedl. Šlo to ztěžka, celé tělo jsem měl ještě zdřevěnělé z několikahodinového připoutání ke stolu a odmítalo tak spolupráci.

   „Dělal jsi to vůbec někdy? Moc ti to nejde,“ uchechtl se Dorien, když jsem zmoženě znovu dosedl.
   „Zmlkni, tys nebyl několik hodin připoutaný k tomu pitomému stolu,“ zavrčel jsem.
   „Tak proč to prostě nenecháš na mně? Zvládnu tě kvalitně ošoustat i bez tvého rajtování v mém klíně,“ objal mě okolo pasu a postavil se, jako bych ani nic nevážil. Znovu přešel ke stolu, na který mě položil a přirazil. Hlasitě jsem zasténal, prohnul se v zádech a rozpřáhl ruce. Něco s třesknutím dopadlo na zem, možná to byla váza nebo lampa? Nedokázal jsem si vybavit, co měl Dorien na stole a co jsem tedy rozbil, zaslechl jsem jen jeho zavrčení, načež si jednu moji nohu přehodil přes rameno a zasunul se hlouběji do mého zadečku, i když jsem myslel, že hlouběji to ani nejde. Ruka mi ihned vystřelila do klína, ve kterém jsem se začal zpracovávat podle jeho přírazů. Mně to moc dlouho netrvalo, viděl jsem hvězdičky, svaly se mi začaly stahovat a pokropil jsem své břicho dávkou spermatu. Ani Dorienovi nechybělo mnoho, zadíval jsem se na jeho tvář, na vrásku mezi jeho očima a spokojený sten, který mu unikl ze rtů, když naposled několikrát přirazil a taky vyvrcholil.

   Zůstal jsem ležet na stole jako rozpláclá žába, srdce mi prudce bilo a nebyl jsem schopen se pohnout, přestože stůl nepříjemně tlačil. Dokázal jsem jen pootočit hlavu k Dorienovi, který si právě stahoval kondom a vhodil ho do koše.
   „Budeš tam ležet ještě dlouho?“ mrkl na mě a nadzvedl obočí.
   „Asi jo, nemůžu se hnout. Ale mohl bys mi pomoct,“ nasadil jsem jeden ze svých nevinných pohledů a natáhl k němu ruce. Moc se netvářil, spíš se jen zašklebil, ale přešel ke mně a nadzvedl mě. Hned jsem omotal nohy okolo jeho pasu, ruce okolo krku a přisál se jako klíště, na což reagoval tichým zavrčením, ale poslušně přešel ke gauči, na kterou nás oba složil. Uvelebil jsem se na něm a ucho přiložil k jeho hrudi. Pro sebe jsem se usmál, také mu srdce bilo, jako by právě uběhl maraton.

   „Rozbil jsi mi lampu,“ zavrčel tiše, zatímco dlaň přesunul na můj bok. Otevřel jsem oči a zadíval se na zem. Až při tom pohledu jsem si vzpomněl na krásnou vitrážovou lampu, která se teď roztříštěná na barevné kusy válela po zemi.
   „Ty jsi mi pochroumal zadek,“ zabručel jsem na oplátku.
   „Sám sis o to řekl, navíc tobě se to rychle zregeneruje.“
   „Ti koupím novou no,“ ušklíbl jsem se a víc se natiskl k jeho tělu, příjemně hřál.
   „To bych chtěl vidět,“ uchechtl se.
   „Tak mi to příště uděláš v posteli, kde nehrozí, že ti něco rozbiju.“
   „Příště? Pochybuju, že bude nějaké příště, jsem na holky,“ odvětil klidně. Nadzvedl jsem obočí a zadíval se na něj, tvářil se vážně, opět chladně jako vždycky.
   „Za prvé ti to nevěřím a za druhé, i kdybys byl, jsi i na mě a to je hlavní. Takže jsem si jistý, že nějaké příště bude,“ uculil jsem se sladce. Uchechtl se a zakroutil hlavou.
   „Věříš si.“
   „Jen mám oči a vidím tvůj pohled, když mě sleduješ, zatímco si hraju sám nebo si hraješ ty.“
   „Jo? A jaký je to pohled?“
   „Chtivý, chceš mě. Z toho se nevykroutíš,“ zasmál jsem se, zatímco on si pro sebe něco zavrčel. „Ale mám otázku. Vážnou. Je to jen sex nebo něco víc?“