Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třináctá - patnáctá kapitola ZU

13. kapitola

Věty kurzívou jsou italsky, věty mezi lomítky jsou francouzsky.

 

   Když jsem se ráno probudil, byl jsem v pokoji sám. Na lampě visela další kapačka, která byla ještě skoro plná, takže tu před chvílí někdo musel být. Povzdechl jsem si a zavřel oči, ještě mi nebylo zrovna nejlépe.

   „Už jsi vzhůru?“ vešel do dveří Nico.

   „Hmm... Kde je Jes?“

   „Před chvílí odešel dolů do baru,“ řekl černovlásek a posadil se k posteli. „Jak ti je?“

   „Zle,“ zamumlal jsem. „Jakoby moje tělo ani nebylo moje.“

   „Já ti říkal, že to tak lehce nepůjde, říkal jsem ti, ať tolik neriskuješ.“

   „Zmlkni, Nico, na tohle mám vážně náladu,“ zavrčel jsem a zpražil ho naštvaným pohledem. Ztichl, ale bylo vidět, jak je mu to proti srsti, nejradši by mě tak zepsul, že by na mně nezůstala nit suchá.

   „Pošli mail tomu chlápkovi, co chtěl ty šperky, že jsou připravené na dodání. Chci je mít co nejdříve pryč.“ Černovlásek přikývl a odešel pro notebook.

   „Máš tři nové zprávy,“ řekl mi, když se dostal do pošty.

   „Někdo známý?“

   „Jeden – Carlo Bellucci.“

   „Co chce?“

   „Diamantové náušnice Anny Savojské.“

   „Nezájem, nekradu dvakrát tu samou věc.“

   „Ti další jsou nejspíš nováčci. Nějaký Alberto Murino a Kathrine Lewis-Parker.“

   „Nezájem, až mi bude líp, podívám se na to.“ Rozhodně jsem teď neměl náladu hádat se s nějakými nováčky. Ti si toho vždycky navymýšleli. Já měl ale svoje pravidla a lidé, kteří u mě nebyli poprvé, je znali. A vysvětlovat nováčkům, že se s nimi osobně nesetkám k projednání detailů, už mě vysilovalo.

   Chlap, který si Kleopatřiny šperky objednal, odepsal během deseti minut. Moc se mu sice nelíbila zvednutá cena, no co… potřeboval jsem nějaké bolestné, ale souhlasil a peníze hned poslal.

   Oddechl jsem si, když se za Nicem zavřely dveře a v bytě se rozhostil klid. Už zase se mi chtělo spát, ale spánek ne a ne přijít, stejně jako včera… Byl jsem příšerně unavený, ale stále jsem věděl o světě a pak… Pak jsem na svém čele ucítil hřejivou dlaň. Byl jsem si jistý, že je to Jes, kdo jiný. Už jsem mu chtěl říct, že se cítím líp a horečku už skoro nemám, ale zastavil jsem se na poslední chvíli. Cítil jsem, jak Jes sjel rukou dolů po mé tváři a palcem ji jemně hladil. Bylo to… příjemné. Nevědomky jsem se mírně pohnul, čehož jsem vzápětí docela litoval. Jes ucukl rukou a já slyšel, jak zašustily přikrývky a on se otočil na druhý bok. Matně jsem ve tmě rozeznával blonďatou hlavu, která vykukovala z přikrývky. Sám jsem byl ale překvapen svou reakcí na jeho dotek. Nikdy jsem neměl nic s klukem, vždycky mě přitahovaly ženy a teď se mě dotýkal Jes… a mně se to líbilo…

   Trhl jsem sebou, když jsem uslyšel zavrzání dveří.

   „Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ zamumlal blondýnek.

   „Nespal jsem,“ zakroutil jsem hlavou a pečlivě si ho prohlížel. Vlasy měl rozcuchané a uhýbal očnímu kontaktu.

   „Přišel jsem ti jen vyměnit kapačky,“ hlesl tiše a sundal prázdný sáček z lampy.

   „Díky.“

   „Proč se na mě tak díváš?“ zamračil se mírně, když vyměňoval sáčky. Zvedl jsem obočí a pousmál se.

   „Nejspíš pořád nechápu, proč tohle všechno děláš, proč se o mě tak staráš.“

   „Už jsem ti to řekl, dlužím ti to.“

   „To je jediný důvod?“ Byl jsem si jistý, že se mírně zarazil, ale rychle se to snažil zamaskovat.

   „Ano, je. Snídal jsi vůbec?“ změnil téma.

   „Ne,“ řekl jsem a zavřel oči. I po tak krátkém rozhovoru jsem se už zase cítil unavený a vyždímaný.

   „Něco ti přinesu.“

   „Stačí jogurt, co je v ledničce, teda pokud mi ho Nico nesežral, je horší než kobylky,“ zamumlal jsem otráveně. Jes se rozesmál, což mě donutilo otevřít oči. Slušelo mu to.

   „A nechceš raději něco sytějšího?“

   „Myslím, že bych do sebe nic jiného nedostal.“ Jes pokrčil rameny a vyšel z místnosti.

   „Do hajzlu, já se na to vykašlu!“ uslyšel jsem zaječení. Nebylo pochyb, že jsem byl zvědavý, co se stalo, ale ještě jsem si netroufal vstát z postele, skoro jsem necítil nohy, jak jsem je měl těžké. Ovšem, když se Jes vrátil do ložnice, musel jsem se rozesmát, až mi bolestivě škubalo v ruce, takže jsem pořádně heknul bolestí.

   „Dobře ti tak, nemáš se smát cizímu neštěstí,“ zavrčel Jes, který měl celé tričko a značnou část kalhot politou od mléka.

   „Nejsi jediný, komu se to stalo. Nico má zlozvyk stavět tu láhev tak blbě, že ten, kdo to neví, ji na sebe jistojistě vylije,“ ušklíbl jsem se a podepřel se zdravou rukou, abych se dostal do sedu. I tenhle jednoduchý úkon mě stál spoustu sil a bolestné trhnutí v ráně.

   „Běž se vysprchovat, najíst se zvládnu.“

***

(Jesse)

   Vážně jsem netoužil smrdět jak tři dny starý pes, proto jsem se nacpal do sprchového koutu a pustil na sebe horkou vodu. Měl jsem takový divný pocit, z Rileyho. Ten jeho pohled se mi moc nezamlouval, ale netušil jsem, proč se na mě tak dívá.

   Když jsem vešel zpět do pokoje, jogurt byl a stolku snězený a Riley spal. Potichu jsem přistoupil k posteli a čapl jsem si. Do tváře se mu už pomalu vracela barva a když jsem mu ráno převazoval ruku, všiml jsem si, že i ta vypadala líp.

   Lehce jsem prsty přejel po jeho čele až dolů k bradě. Nestačilo mi to, ale když jsem celou dlaň položil na jeho tvář, ucukl jsem zděšen představou, že by se probral. Já se musím probrat! Riley má Marisu a já… já jsem jen kluk, který nemá kde bydlet. Nevím, co bych dělal, kdyby mě vyrazil na ulici.

   Spěšně jsem sebral prázdný kelímek se lžičkou a vyšel z pokoje.

   /“Jesi, děje se něco?“/ podíval se na mě dobrácky Pier.

   /“Ne, jsem v pohodě.“/

   /“Vážně? Vypadáš jako ztracený v jiné dimenzi.“/

   /“Promiň, jen jsem se zamyslel.“/ Pier se rozesmál a poplácal mě po zádech.

   /“Tak kterápak to je?“/

   /“O čem to mluvíš?“/

   /“Jesi, ruku na srdce, takhle vypadají jen zamilovaní.“/

   /“Já nejsem zamilovaný!“/ vyhrkl jsem hned. Pier se na mě podíval a znovu se rozesmál, což mi vehnalo červeň do tváří.

   /“Ale no tak, já to nikomu nepovím. Navíc mi tu nikdo kromě tebe nerozumí, teda až na nešťastné Rileyho pokusy.“/

   /“Nejsem zamilovaný, vždyť ani nechodím ven,“/ pokusil jsem se vykroutit. Spíš jsem ale přilil olej do ohně. Pier se na mě zkoumavě podíval a nakonec se pousmál.

   /“Dobrý vkus, Riley je fajn chlap,“/ přikývl. Vyvalil jsem na něj oči.

   /“To… to ne. Riley je fajn, ale on, to prostě…“/ Pier se usmál a sevřel mi rameno.

   /“Já to nikomu neřeknu,“/ zašeptal a s pískáním odešel k obrovské pánvi, na které smažil maso. Mlčky jsem na něj hleděl. Já přece nejsem zamilovaný, jen… jen mám o něj strach.

***

(Riley)

   Hleděl jsem do stropu a přemýšlel. Nevím, proč to Jes dělal. Jo, byl sice gay, ale já jsem zloděj, to ho to neodradilo? A navíc… sakra proč mi to nevadilo? Proč, když jsem usínal, jsem myslel na jeho jemné ruce, jak mě hladí? Do prčic!

   „Riley je ti něco?“

   „Ne, ležím si v posteli jen tak z prdele! Jo, je mi blbě, tak přestaň s těmi hloupými otázkami!“ zamračil jsem se na Nica. To už bylo snad po páté, co se mě přesně na tohle zeptal.

   „Sorry, no. Vždycky si ukecanej a teď řekneš velký kulový,“ založil si naštvaně ruce na prsou a raději si rozložil časopis.

   „Hmm… dej mi pokoj,“ zamumlal jsem a zavřel oči. Ty kapačky byly fakt silné, pořád bych jen spal. Byl jsem rozhodnutý, že zítra je vysadím, už mi bylo mnohem líp a když budu odpočívat, tak na co.

   „Ahoj, přinesl jsem večeři,“ vešel Jes do pokoje.

   „Taky se hodím marod, aby mi někdo nosil jídlo až do postele,“ zabručel Nico, načež mu Jes vrazil do rukou jeden talířek, druhý podal mě.

   „Nemám hlad, ale díky,“ zamručel jsem a znovu zavřel oči. Bylo ode mě sobecké, že jsem chtěl, aby Nico odešel a abych zase cítil Jesovy ruce?

   „Měl bys jíst.“

   „Myslím, že by to nemělo smysl, když by to šlo hned ven. To je tvoje večeře?“ zamžoural jsem na jeho malou misku se salátem. Pokrčil rameny a začal ho pomalu zobat. „Proč nejíš maso?“

   „Nevím, nikdy jsem ho nejedl, prostě mi to nechutná, připadám si jako kanibal,“ zabručel. Mlčky jsem přikývl a téměř už usínal

   „Málem bych zapomněl!“ vyjekl Nico. „Mám jednu mega novinu! I když ona už to ani tak není novina, ale furt je to žhavé téma.“

   „Kurva, neječ! Už jsem skoro spal!“ zavrčel jsem a potlačil bolestivé syknutí. Rána se znovu ozvala, když jsem cukl rukou.

   „Sorry, no. Ale tohle je fakt zajímavý! Víš, že unesli synáčka prezidenta Spojených států?“

   „Nevím a je mi to úplně u prdele,“ zavrčel jsem.

   „No fakt! Sto osmdesát centimetrů, černý vlasy… baví se o tom skoro všude. Prezident šílí, zburcoval policii snad ze všech států,“ uchechtl se. Nejradši bych ho zardousil. Zrovna, když se mi daří usnout, musí mi neustále bzučet do ucha takové hovadiny.

   „Hmm,“ podařilo se mi ještě zahučet, než jsem usnul.

 

 

14. kapitola

(Jesse)

   Mechanicky jsem jedl salát, ani jsem netušil, jakou má chuť. Srdce mi splašeně bilo a modlil jsem se, aby jednomu z nich nedošlo, že ten synáček prezidenta Spojených států jsem já. Naštěstí to vypadalo, že to Rileyho nijak nezajímá nebo byl tak unavený, že skoro nevnímal a usnul. Každopádně jsem byl rád a doufal, že Nicovi… to nedojde. 

   Bylo deset, ale spát se mi pořád nechtělo. Nico se díval na nějaký film, kterému jsem nerozuměl a stejně jsem sci-fi moc nemusel. Raději jsem z poličky sebral obyčejný papír, tužku a tenkou knížku jako podložku. V Rileyho ložnici jsem si sedl do křesla, nohy skrčil pod sebe a položil na ně knížku s papírem. Ovšem, když jsem přiložil hrot tužky k papíru, zarazil jsem se. Netušil jsem, co kreslit. První jsem si vzpomněl na Joshe, ale jeho tvář hned vystřídala jiná…

   Mlčky jsem se zadíval na Rileyho spícího na posteli. Přikrývku měl pouze do pasu, hruď nahou, přes ni položenou zraněnou ruku, druhou ruku měl vedle hlavy, vlasy rozcuchané a rty mírně pootevřeny.

   Přiložil jsem tužku k papíru a začal kreslit linky. Portréty byly to jediné, co mi ve škole ve výtvarce šlo. Nikdy jsem neuměl kreslit abstrakce, chyběla mi představivost a navíc mě roztodivné neidentifikovatelné tvary rozčilovaly. Nebyl v nich žádný systém a většinou jsem postrádal hlavní myšlenku, nikdy jsem ji tam neviděl.

(Riley)

   Nevím, co přesně mě probudilo, ale nejspíš to bylo slabé světlo vycházející z lampy. Nadzvedl jsem obočí, když jsem v křesle spatřil sedět Jese, který něco kreslil na papír. Ale podle jeho pohledu… kreslil mě. Vrhal krátké pohledy na mou odhalenou hruď a nejspíš si ještě nevšiml, že jsem vzhůru.

   Podíval jsem se na hodiny, které ukazovaly něco málo po dvanácté. Znovu jsem stočil pohled na Jese a mlčky si ho prohlížel. Byl do toho úplně ponořený. Slyšel jsem, jak tužka škrábe na papíře a přemýšlel, proč kreslí právě mě.

   „Je půl jedné, neměl bys jít už spát?“ ozval jsem se tiše. Trhl sebou, nejspíš byl do kreslení natolik ponořen, že si ani za půl hodiny nevšiml, že nespím.

   „Vyděsil jsi mě,“ vyčetl mi mírně a položil papír i s knížkou na stůl, aby nešel vidět.

   „Ukaž mi to.“

   „Je to jen čmáranice,“ zakroutil hlavou a protáhl se. Nejspíš docela strnul, jak kreslil.

   „Prosím,“ požádal jsem. Dlouho váhal, moc se mu nejspíš nechtělo, ale nakonec povolil a podal mi papír.

   „To je… úžasné,“ podíval jsem se na něj obdivně a lehce přejížděl po linkách na papíře. Bylo to tak reálné a nebylo pochyb o tom, že to jsem já. V hlavě mi začal nahlodávat červíček, pokud vážně kreslil tak dobře… pak jsem toho chlapa z kresby, kterou dělal v kuchyni, mohl znát. Ovšem byl bych radši, kdybych se mýlil, tedy doufal jsem, že jsem se mýlil.

   „Je to jen kresba,“ zamumlal a stočil se v křesle do klubíčka. Zamračil jsem se na něj a odložil papír na stolek.

   „Myslím, že jsem ti o tom křesle něco říkal.“

   „Vždyť nespím,“ zamumlal.

   „Jesi, neštvi mě, vážně nemám na hádky náladu. Ta postel je velká dost pro tři.“ Po chvíli oční souboj vzdal a neochotně vstal, aby si lehl do postele.

   „To se mě bojíš?“ pousmál jsem se a natočil hlavu ke mně.

   „Měl bych?“ Mlčky jsem pokrčil rameny a zadíval se mu do očí.

   „Dobrou noc, Jesi.“

   „Hmm.“ Okamžitě se otočil zády ke mně, což mě trošku zamrzelo. Nakonec jsem ale i já zavřel oči a usnul.

***

(Jesse)

   Doktor Benigni se už nějakou dobu s Rileym dohadoval, oba se na sebe mračili a nejspíš ani jeden nechtěl ustoupit. Podle všeho ale nakonec vyhrál Riley, jelikož mu doktor s poraženeckým výrazem vytáhl jehlu.

   „Chlapče,“ kývl na mě. Pomalu jsem vešel dovnitř a postavil se vedle něj. „Riley mě neposlechne, třeba budeš mít větší úspěch. Bude odpočívat, žádné vycházky, žádný bar, prostě postel, gauč a nejdál může do sprchy, jasné? Pořád by se neměl moc namáhat.“

   „Dobře,“ přikývl jsem a zadíval se na tmavovláska.

   „Jsem zvědavý, jak mi to takový prcek jako ty zakáže,“ ušklíbl se na mě a sundal nohy z postele, načež sklonil hlavu a zavřel oči.

   „Já ti to říkal, jen ty mě nikdy neposloucháš!“ procedil doktor skrze zuby.

   „Jsem v pořádku, jen se mi zamotala hlava. Dlouho jsem ležel, nejsem na to zvyklý.“ Benigni jen protočil oči v sloup, něco řekl italsky, na mě se přátelsky usmál a odešel.

   „A teď se ženeš kam?“ zamračil jsem se na Rileyho.

   „Tys to vzal nějak vážně,“ zabručel. „Jdu do sprchy, připadám si jako okurka naložená v octě,“ zahučel a prošel okolo mě.

   Právě jsem se chystal za Pierem do kuchyně, když někdo zabušil na dveře. Zaraženě jsem šel otevřít, že by si doktor Benigni něco zapomněl?

   „Je Riley doma? Nemůžu se mu dovolat,“ vtrhla dovnitř blondýna. Otevřel jsem pusu naprázdno, jelikož jsem netušil, co mám teď dělat.

   „Tak je doma? Ztratil jsi snad řeč?“ hleděla na mě.

   „Kde jinde bych měl být, Mariso,“ vešel do pokoje bledý Riley. Měl oblečený tmavý župan a zdravou rukou se mírně přidržoval stěn. Nejspíš ho i ta sprcha hodně vyčerpala.

   „Stalo se ti něco? Jsi nějaký… bledý,“ znejistěla.

   „Nemocný, jsem nemocný. Vypadám snad zdravě?“ zavrčel.

   „Aha, tak já… přijdu později.“

   „To nemusíš.“

   „Jak to myslíš?“ zarazila se blondýna.

   „Mariso, myslím, že mezi námi je konec. Sama víš, že už nám to neklape a já…“

   „Ty hajzle! Takže ty sis našel někoho jiného?“ vřískla. Zmateně jsem na oba dva hleděl. Ještě před pár dny vypadali jako šťastný páreček. Ta bloncka se mi sice už od začátku moc nezamlouvala, ale co jsem s tím mohl já dělat.

   „Ano, myslím, že ano,“ přikývl a přistoupil blíž k nám, přičemž mi zdravou ruku omotal okolo pasu. Ztuhl jsem.

   „Jeho?“ vřískla. „Tys mě vyměnil za kluka?“

   „Řekl bych, že i ty už také nějakou dobu někoho máš, ne? Ty tvoje neustálé výmluvy na práci a na jiné kraviny. Předtím jsi taková nebyla.“

   „Nevěřím, že s takovým pískletem něco máš!“ Nelíbilo se mi, když se Riley usmál a pak stočil svůj pohled na mě. Skoro jsem zapomněl dýchat, když se ke mně pomalu přiblížil a přitiskl své rty na ty mé. Unikl mi tichý sten, který jsem nedokázal potlačit.

   „Abys věděl, ty… ty… dobytku! Já se rozcházím s tebou! Olivier má alespoň nějaké postavení, to ty, jsi nula! A abys věděl, za měsíc máme svatbu!“ slyšel jsem ještě zařvat Marisu, dokud se za ní nezabouchly dveře. V tu samou chvíli jsem musel chytat Rileyho, aby neskončil na zemi. Nejspíš ještě nebyl tolik při síle, jak se cítil.

   „Promiň,“ zašeptal, když jsem ho vedl do ložnice. Mlčel jsem, neměl jsem mu vlastně co odpouštět, mně… se to líbilo.

***

(Riley)

   Byl jsem rád, že mám Marisu z krku. Překvapilo mě, že jsem necítil žádné zklamání z rozchodu. Navíc jsem vlastně mluvil pravdu. Hodně se vymlouvala, když jsem s ní chtěl strávit nějaký čas. Navíc, jak se rozčilovala, to bylo úplně normální. Musela mít vždycky poslední slovo a když jsem o rozchodu začal mluvit první, značně ji to rozladilo. Mimo to jsem jí vždy dával samé drahé dárky a takhle o ně přijít… určitě si ještě nějakou dobu chtěla užívat takových pozorností, milovala drahé věci.

   Co jsem ale nechápal… proč jsem políbil Jese. Vždyť… mohl jsem si něco vymyslet, nějakou fiktivní přítelkyni, ale néé, já byl tak zkažený americkými filmy, že jsem prostě musel udělat tohle! A jak jsem si uvědomil… sakra mně to nevadilo! Nevzbuzovalo to ve mně znechucení.

   „Proč ses s ní rozešel? Byla krásná a vypadali jste oba šťastní,“ zeptal se Jes.

   „Jo, třeba bych s ní ještě byl, kdybych ji nepotkal v onom domě, kde jsem koupil kulku, jak se tam mucká a zasnubuje se synem Saveria Aretina,“ odfrkl jsem si a posadil se na postel. Následně jsem se na ni ale znechuceně podíval a přešel ke skříni, odkud jsem vytáhl čisté povlečení.

   „Ukaž, udělám to,“ sebral mi to Jes z rukou.

   „To nemusíš.“

   „Máš odpočívat, navíc pochybuju, že to s jednou rukou zvládneš.“ Trošku mě mrzelo, že to říká tak odměřeně, nejspíš ho ta pusa hodně popudila. Sundal jsem si župan a posadil se do křesla. Neměl jsem rád trika na spaní, proto jsem měl vždy jen kalhoty – hodně volné kalhoty. Mírně pobaveně jsem sledoval blondýnka, jak se pere s povlečením, nejspíš to nedělal moc často, protože za chvíli byl udýchaný a funěl jak parní lokomotiva.

   „Pomůžu ti,“ postavil jsem se k němu a poradil mu, jak nejjednodušeji navléknout povlečení na přikrývku.

   „Díky,“ zrudl mírně a pobral do náruče špinavé prádlo. „Ehm… Riley?“ Zasmál jsem se, když se na mě nejistě podíval.

   „Dej to všechno do pračky, vedle ní je piksla s práškem, dej dovnitř jednu odměrku a nahoru do toho ´šuplíčku´ nalij aviváž. Taková ta modrá láhev s kytičkama,“ zašklebil jsem se. „Pak otoč tím kolečkem na 40,“ přemohl jsem se, abych se znova nerozesmál Jesově tváři a lehl si na postel.

   Měl jsem zavřené oči a přemýšlel, nad vším a nad ničím. Nico byl kdoví kde, ale momentálně mi to docela vyhovovalo. Když jsem byl v pohodě, měl jsem rád ty jeho kousavé řeči a trapné poznámky, rád jsem ho vždycky odpálkoval, ale teď mě to spíš štvalo. Naštěstí to vycítil a klidil se mi z cesty. Nebyl jsem moc nadšený, když jsem uslyšel klapnout dveře, jak Jes odešel, vážně začínám bláznit.

 

15. kapitola

18+

(Jesse)

   „Jesi, pojď si lehnout do postele, ta pohovka není pohodlná,“ posadil se na okraj Riley. Už vypadal docela dobře, i barva se mu pomalu vracela do tváří, ovšem bylo vidět, že zraněnou ruku ještě hodně šetří a sám hodně odpočívá.

   „Myslím, že už jsi v pořádku nebudu tě otravovat,“ zakroutil jsem hlavou. Nemohl jsem vedle něho znovu spát, nedokázal bych se ovládnout, byl tak dokonalý, když měl ve spánku uvolněnou tvář.

   „Jesi, co se děje? Poslední dny jsi… jiný.“

   „Za poslední dny se toho hodně stalo,“ pokrčil jsem rameny.

   „Děsím tě snad?“

   „Měl bys? Tak jsi zloděj, co můžeš ukradnout mně? Nic nemám.“

   „Spíš jsem narážel na včerejší incident s Marisou,“ pousmál se, já naopak ztuhl.

   „Překvapil jsi mě, nečekal jsem to,“ zamračil jsem se a víc se od něj otočil.

   „Jesi,“ posadil se vedle mě. „Marisa nebyl jediný důvod, proč jsem to udělal. Když jsem byl zraněný a pokoušel se v horečkách usnout, tvoje ruce… odpoutávaly mou pozornost od bolesti, od nevolnosti, uklidňoval jsi mě, bylo to… příjemné.“

   „O čem to mluvíš, nejspíš jsi blouznil,“ odsekl jsem. V duchu jsem si však nadával do debilů, idiotů a magorů, že jsem byl tak neopatrný.

   „Ne, neblouznil jsem,“ zasmál se tiše a donutil mě obrátit k němu hlavu. Palcem a ukazováčkem mi svíral bradu a občas přejel palcem po její linii. Povzdechl jsem si a zavřel jsem oči. Tohle na mě prostě bylo moc, užíval jsem si ty dotyky, kterými mě obdarovával.

   „Řekni, Jesi… přitahuju tě?“ zašeptal mi do ucha. Otřásl jsem se, když jsem jeho dech ucítil na krku. Bylo to tak nezvyklé, tak dlouho jsem bral sex jen jako uvolnění napětí, mezi Joshem a mnou neexistovalo žádné mazlení nebo alespoň já jsem veškeré odmítal. Ale tohle… zatřásl jsem se, když se Rileyho rty dotkly mého krku.

   Podíval jsem se na něj, když se oddálil. Propaloval mě pohledem svých tmavě hnědých očí. Cítil jsem jeho teplou dlaň, jak mi přejíždí po tváři. Jedna moje část chtěla tak strašně moc utéct, nebylo to správné, ani mě neznal, netušil, kdo jsem, vlastně ani já nevěděl, co je přesně zač, ale ta druhá… ta která byla tak dlouhou dobu potlačovaná, ta které tolik chyběl dotek osoby, ta se vydrala na povrch. Bezděčně jsem tvář přitiskl k té teplé dlani. Riley se pousmál a sklonil se ke mně.

   Bylo to jako elektrický výboj, když se dotkl svými rty, těch mých. Ano, sice mě včera už políbil, ale… nebylo to ani z poloviny tak krásné jako to, co jsem prožíval teď. Jeho hebké rty se o ty mé lehce třely, ale po chvíli mi to přestalo stačit. Už jsem se nechtěl držet zpátky, chtěl jsem, aby mě někdo miloval, i když netuší, jaké je mé postavení. Vždycky jsem se bál, že Joshovi jde jen o to, kým jsem, bál jsem se připustit si ho víc k tělu a vlastně… ani jsem neměl potřebu, fyzicky mě možná přitahoval, ale mé srdce po něm nikdy netoužilo, nikdy mu nepatřilo.

   Ovinul jsem jednu svou ruku okolo Rileyho pasu a pootevřel rty, byla to tichá výzva a on ji využil. Chvilku jsme se jen ochutnávaly, ale když mi zapletl ruku do vlasů, přestali jsme se oba držet zpátky a vložili do polibku všechno.

   Cítil jsem, jak mě víská ve vlasech, jeho druhá ruka, ta zraněná, mi spočívala na boku a jemně přes něj přejížděla. Já měl naopak jednu ruku zaháknutou okolo jeho krku a druhou okolo pasu.

   Zadíval jsem se mu hluboko do očí, když jsme přerušili polibek a vydýchávali se. Vlastně ani nevím proč, jsem se nechal položit, tělo mě přestalo poslouchat a když chtěl mozek něco namítnout, byl umlčen dalším hlubokým polibkem.

   Vykřikl jsem Rileymu do úst, když se mě dotkl. Ani jsem si neuvědomil, že se mi dostal do kalhot, sprosťák jeden. Zamračil jsem se a otevíral pusu k protestu, bohužel jsem nic kloudného nebyl schopen říct. Zalapal jsem po dechu, když přejel rukou po mé délce.

   „Ri-ley… přestaň,“ zavzdychal jsem a zvrátil hlavu do zadu. Tak dlouho se mě nikdo nedotýkal, tak dlouho, ale přesto jsem se před hnědovláskem nechtěl ukázat jako někdo, kdo dá každému, který mu dá pusu.

   „Nelíbí se ti to?“ zašeptal mi do ucha zastřeným hlasem a trochu mě zmáčkl. Znovu jsem zalapal do vzduchu, pořád mi připadalo, že tu žádný není.

   „Líbí, a-ale…“ Vykřikl jsem překvapením a kousnul se do ruky, když mi kalhoty sjely o něco níž a já kolem svého penisu ucítil Rileyho horké rty.

   Dýchal jsem stále rychleji a zatmívalo se mi před očima vlnami touhy, které jsem cítil. Malátně jsem hnědovláskovi opětoval polibek, když se ke mně přesunul a zrychlil pohyby ruky. Zaryl jsem mu nehty do zad a tlumeně vykřikl, když jsem dosáhl vrcholu.

   Zadýchaně jsem ležel na gauči a cítil lehké polibky, kterými mi zasypával krk. Najednou, jakoby se konečně probudil můj mozek, jsem ho od sebe odstrčil, natáhl si kalhoty a utekl do koupelny. Vlastně ani já jsem moc nechápal své chování, ale… prostě jsem chtěl být sám. Tohle… připadal jsem si tak strašně divně. Posadil jsem se vedle pračky a přitáhl si nohy k tělu.

   „Jesi?“ vešel do koupelny Riley. Zabořil jsem hlavu mezi kolena, nechtěl jsem, aby mě takhle viděl. „Co se stalo? Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se nejistě a klekl si naproti mně.

   „Promiň, já… mám strach.“ Ano, tohle bylo to pravé slovo, které nyní vysvětlovalo můj stav, měl jsem strach, tak strašný strach.

   „Z čeho? Já ti neublížím, Jesi.“

   „Tak dlouho… tak dlouho jsem se skrýval a odmítal k sobě někoho pustit, nemohl jsem k sobě nikoho pustit, můj bývalý přítel… nemiloval jsem ho, existoval jen na ukojení mé sexuální touhy a teď… teď se objevíš ty a já… nevím, co mám dělat, mám strach.“

   „Máš strach, že ses do mě zamiloval?“ zeptal se jemně. Otřásl jsem se a pomalu zvedl hlavu. Jeho hnědé oči na mě mlčky hleděly a uklidňovaly mě.

   „Mám strach, že když si to přiznám, dočkám se později hořkého zklamání,“ zašeptal jsem.

   „Nemyslím, že by ses měl bát,“ pousmál se a sklonil se ke mně.

   „Riley, měl bych ti něco říct,“ vyhrkl jsem. Musel jsem mu říct, kdo jsem, tolik jsem se bál pozdějšího zklamání. Na rtech mi přistál jeho prst.

   „Teď ne,“ zakroutil hlavou a přitáhl si k sobě mou hlavu. Nedokázal jsem se bránit, ani jsem se bránit nechtěl. Riley ve mně rozpoutával dávno zapomenuté pocity, takové, které jsem naposled zažil před více jak třemi lety než jsme se přestěhovaly do Washingtonu, do Bílého domu a ty ještě nebyly tak intenzivní.

   „Chci se tě dotýkat,“ zašeptal mi do ucha, do kterého následně zajel jazykem. Otřásl jsem se vlnou vzrušení a nechal ho, aby mi sundal tričko. Já sám mu sundal košili s tříčtvrtečním rukávem a zajel svými dlaněmi pod triko, které měl pod ní. Cítil jsem jeho vypracované svaly a neskutečně mě to vzrušovalo.

   Na chvíli se ode mě odtáhl, aby si tričko mohl svléknout. Přitiskl jsem se na jeho nahou hruď a zajel mu rukou do vlasů. Cítil jsem, jak si mě lehce nadzvedl a stáhl mi kalhoty. Zaklonil jsem hlavu do zadu, když se mě dotkl, znovu jsem byl vzrušený! Tohle se mi nestalo dlouhou dobu, hodně dlouhou. Ovšem následně jsem zasténal bolestí. Nějak jsem si neuvědomil, že je za mnou pračka a práskl jsem se do hlavy. Riley se tiše zasmál a přitáhl si mě k sobě.

   „Tohle není zrovna romantické,“ zašeptal a vytáhl mě s sebou na nohy. Všiml jsem, si jak tvář zkřivil náhlou bolestí, která mu nejspíš vystřelila do ruky.

   „Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se nejistě.

   „Nic to není,“ pousmál se.

   „Riley!“

   „Jsem v pořádku, ale jak se zdá, ty ne,“ zašeptal mi do ucha svůdně a sevřel můj vzrušený úd.

   „Za to můžeš ty,“ zamumlal jsem.

   „Tak to bych to měl napravit,“ zašeptal tiše a znovu mě políbil. Oba nás vymanévroval z koupelny a nasměroval směrem k ložnici.

   Přivíral jsem oči slastí, když mě hladil po celém těle a rty zkoumal můj krk a ramena a zajel jazykem i na klíční kost.

   „Riley… víš vůbec, co děláš?“ zavzdychal jsem. Mozek mi pracoval jen s vypětím všech sil a byl jsem si jistý, že brzo vypne úplně.

   „Chci se milovat s klukem, jehož nálady se střídají častěji než aprílové počasí?“ zasmál se.

   „A… miloval jsi se už někdy s klukem?“

   „Vše je jednou poprvé. Určitě mi poradíš jak na to, abych ti neublížil.“

   „Riley, poslouchej… já… musím… panebože!“ zajíkl jsem se, když mě vzal dnes už podruhé do úst. Mozek mi přestal fungovat, zazdil jsem fakt, že jsem mu chtěl říct, kdo vlastně jsem, zazdil jsem fakt, že jsem se chtěl ujistit, co by udělal, kdyby to věděl. Už jsem nedokázal myslet.

   Odstrčil jsem ho od sebe, když jsem cítil, že už jsem blízko vrcholu a přetočil se na něj. Hekl náhlou bolestí. Omluvně jsem se na něj podíval.

   „Promiň, nechtěl jsem,“ zamumlal jsem a políbil ho. Rukama jsem sjel k zapínání jeho kalhot, zatímco jsem dobýval jeho ústa. Brzo letěly kalhoty dolů, stejně jako trenky pod nimi. Byl krásný, z fleku by mohl dělat modela pro nějaký časopis.

   Hlasitě zavzdychal, když jsem ho pohltil do úst.

   „Chci tě v sobě,“ zašeptal jsem a zadíval se do jeho hnědých očí.

   „Nechci ti ublížit.“

   „Já vím,“ přikývl jsem. „Musíš mě připravit.“

   „Připravit?“

   „Prsty a stačí sliny, pokud nemáš zvlhčovadlo,“ pousmál jsem se.

   „Připadám si jako hňup,“ zamumlal a přetočil se na mě. Zasmál jsem se a přitáhl si jeho hlavu k sobě.

   Vyjekl jsem, když se jeho prst dotkl onoho citlivého místečka uvnitř mě.

   „Promiň, udělal jsem něco špatně?“

   „Vůbec ne,“ zakroutil jsem hlavou a mírně přirazil proti jeho prstu. Úlevně se pousmál a znovu se dotkl toho citlivého místa.

   Když do mě vklouzl i třetím prstem, nechtěl jsem už déle čekat.

   „Riley… stačí,“ zamumlal jsem a žádostivě jsem se mu zadíval do očí. Usmál se a jazykem se mi prodral do úst.  Vzápětí však sykl bolestí, když svou váhu položil na zraněnou ruku.

   „Počkej,“ zamumlal jsem a přetočil se, přičemž jsem se posadil na jeho podbřišek. „Takhle to bude pro tebe pohodlnější,“ usmál jsem se a provokativně zahýbal pánví.

   „Jesi,“ zavzdychal a přivřel oči. Nedokázal jsem déle otálet a nechal ho, ať si mě nasměruje do těla. Zalapal po dechu, když se do mě nořil a já jen s vypětím všech sil nechal oči otevřené. Byl na něj úžasný pohled, na jeho tvář staženou touhou.

   Zdravou rukou se podepřel a posadil se, pevněji jsem přitiskl kolena k jeho bokům a nechal ho, aby nás přisunul k pelesti postele, o kterou se opřel. Poraněnou rukou mě lehce chytil okolo pasu a líbal na krk, zatímco já se začal pomalu pohybovat.

   „Jesi, to je…“ zašeptal roztouženě. Umlčel jsem ho svými rty.

   „Já vím,“ pousmál jsem se a opřel se o něj, abych zrychlil pohyby.

   Zaklonil jsem hlavu dozadu, když vložil ruku mezi nás a začal mě třít v rytmu přírazů.

   Zasténal, když přišel jeho vrchol a pevně mě sevřel, čímž poslal do ráje i mě. Křečovitě jsem se ho držel a kousnul jsem se do rtu, abych nevykřikl nahlas.

   Po chvíli jsem ucítil jak se na mě lehce přetočil a vyklouzl ze mě. Ze skříně vedle postele vytáhl ručník a oba nás pečlivě utřel.

   „Bylo to úžasné,“ přitiskl se ke mně a položil mi zraněnou ruku na bok. S úsměvem jsem k němu zvedl hlavu a nechal se lapit v dalším dech beroucím polibku. Přitiskl jsem se k němu a zavřel oči. Cítil jsem jen, jak přes nás přehodil přikrývku a pevněji mě zdravou rukou sevřel okolo pasu. V polospánku jsem si uvědomil, že tohle jsem už dlouho nezažil. Joshe jsem totiž vypakoval z postele hned po sexu a vždy usínal sám. Tohle se mi ale líbilo daleko víc.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář