Minde

11. kapitola

18+

(Adrian)

   Pousmál jsem se a zadíval se na Ezekiela vedle sebe, dnes mi to přišlo lepší než minule, příjemnější, asi jsem si začínal zvykat. Mlčky jsem ho sledoval, jeho pootevřené rty, hrudník, který se jemně otřásal prudkými údery srdce, doopravdy to byl kus chlapa.
   „Rád bych…“ začal jsem nejistě. Přišlo mi tak trapné o něco takového žádat, mělo to být automatické, ale v tomhle vztahu bohužel nebylo. Otevřel oči a zadíval se na mě, načal jsem to a on čekal, že to i dořeknu.
   „Chtěl bych, abys tady dnes zůstal,“ zašeptal jsem. Jeho nadzvedlé obočí mě trochu zasáhlo, to mě vážně měl jen na to jedno? To vůbec nebral v potaz to, jak se cítím?
   „Když mě jen… ošukáš a odejdeš, připadám si jako… jako děvka, inkubátor, přijdu si, že mě máš jen na jednu věc. Ale já nejsem věc, mám city a potřebuju tě, budeš se mnou mít dítě, nejsem stroj, potřebuju tě u sebe. Potřebuju vědět, že v tobě mám oporu, že mě… že mě máš alespoň trochu rád,“ dokončil jsem šeptem, přesto jsem pohledem neuhnul, stál jsem si za tím.
   „Dobře, zůstanu,“ kývl po chvíli ticha. Usmál jsem se, jako by mi ze srdce spadl další balvan. Začal jsem věřit, že mu na mně záleží. Alespoň trochu.
   „Děkuju,“ usmál jsem se a odvážil se k němu přitulit, hned položil ruku okolo mých ramen a jemně mi přejel po paži.
   „Jinak všechno v pořádku?“ sjel rukou níž a pohladil můj zadeček.
   „Jo,“ usmál jsem se. „Zvyká si a začíná se mu to hodně líbit,“ rozpačitě jsem se kousl do rtu a zadíval se na něj. Neuměl jsem mluvit o sexu, i v Edenu, když na to přišla řeč, vždycky jsem zčervenal a zdržel se názoru.
   „To je dobře,“ usmál se. Překvapeně jsem vydechl, když jeden z jeho dlouhých prsů zmizel v mé dírce. Styděl jsem se, hrozně jsem se styděl, ale odvážil jsem se dlaň z jeho hrudi přesunout níž do jeho klína a uchopit ho. Nikdy jsem to nikomu nedělal, ale jeho lehce nadzvednuté koutky úst mi naznačily, že to dělám dobře a že druhým kolem určitě nepohrdne. A já to chtěl taky, sex s Ezekielem se mi začínal líbit a hodlal jsem toho využívat. Odvážně jsem ze sebe stáhl přikrývku a zasedl jeho stehna, zatímco jsem dlaní pohyboval v jeho klíně. Spokojeně jsem sledoval jeho přivřené oči, tiché vzdechy, které mu občas unikly skrze pootevřené rty, líbil se mi pocit, že ho dokážu vzrušit.
   Přestal jsem, když ztvrdl a začal mi tepat v ruce. Natáhl jsem se pro lubrikant, trochu si nalil na ruku a potřel ho, než jsem se nadzvedl, nastavil si ho k dírce a pomalu začal dosedat. Připadal jsem si dost neohrabaně a lehce jsem zčervenal pod jeho zaujatým pohledem, nikdy jsem nebyl ten iniciativní.

   Tiše jsem vydechl, když se do mě dostal celý. Byla to zvláštní poloha, jako bych měl nad ním moc a mohl ho ovládat. Hned mi bylo jasné, že pořád jedna a ta samá poloha není nic pro mě, chtěl jsem změnu, objevovat, experimentovat.
   Zapřel jsem se o jeho hruď, nadzvedl zadeček a znovu ho na něj narazil. Tiše jsem zasténal, když mnou projela vlna vzrušení a nebyl jsem v tom sám. Ucítil jsem Ezekielovy dlaně, které mi sevřely boky a s dalším pohybem mě tlačily ještě níž. Cítil jsem ho v sobě tak hluboko!
   Usmál jsem se, když se zapřel patami do postele a pánví do mě začal prudce a hluboko přirážet. Neudržel jsem se, hlasitě jsem zasténal a sklouzl dlaní do svého klína, abych v jeho tempu pošoupnul k vrcholu i sebe.

   Udělal jsem se dřív než on, nedokázal jsem to oddálit. Ale ani Ezekiel dlouho nezaostával, dírka se mi prožitým orgasmem začala divoce stahovat, načež reagoval několika prudšími pohyby, po kterých jsem uvnitř sebe opět ucítil to lepkavé teplo. Přivřel jsem oči a snažil se zklidnit splašeně bijící srdce, připadal jsem si jako po maratonu, stehna mě bolela a nemyslel jsem si, že se dokážu zvednout.
   „V pořádku?“ ozvalo se mi u ucha zašeptání. Chtěl jsem něco říct, ale zvládl jsem jen zakývat hlavou. Překvapeně jsem otevřel oči až ve chvíli, kdy mě Ezekiel sevřel okolo pasu, lehce nadzvedl, aby ze mě vyklouzl a stáhl mě vedle sebe.
   „Spi,“ zašeptal, když si všiml mého pohledu a přetáhl přes nás přikrývku.
   „Zůstaneš?“ zašeptal jsem, chtěl jsem se ještě jednou ujistit, připomenout mu, co slíbil. Teprve když přikývl, lehce jsem se k němu natiskl, dlaň položil na jeho hruď a zavřel oči.

(Ezekiel)

   Nakrčil obočí a nesrozumitelně něco zamumlal, když jsem mu lehce shrnul vlasy z čela. Usnul jen co zavřel oči, ale ani jsem se nedivil. Druhé kolo jsem nečekal, ovšem nemohl jsem říct, že by mi to vadilo. Líbilo se mi to, i ta jeho nezkušenost, jak si lehce kousal ret, když si nebyl jistý, co udělat, jak klopil oči a zčervenal, když jsem si prohlížel jeho tělo, jak překvapeně zjistil, že se mu to líbí a chce víc… A líbilo se mi i tohle. Ležel mi v náručí, jedna nožka mu před chvilkou sklouzla mezi mé, jeho dech jsem cítil na své kůži. Tohle jsem neznal. Simon se tiskl málo, vlastně jen když chtěl sex, a když bylo po sexu, přetočil se na druhou stranu postele a usnul. S Adrianem to bylo něco úplně jiného, on byl jiný, líbilo se mi to. Nevím, jak dlouho jsem ho sledoval, než jsem taky zavřel oči a usnul.

(Adrian)

   Nespokojeně jsem nakrčil obočí, když se ozvalo protivné pípání. Chvilku jsem netušil, co se děje, co to je, ale když se vedle mě pohnula moje celonoční kamínka a polštář, došlo mi, že je to nějaký extra otravný zvuk budíku. Pootevřel jsem oči a pohledem sklouzl na Zekiho vypracované pozadí a stehna, tuhle stranu jsem ještě neměl čas si pořádně prohlédnout a tak jsem využil alespoň té chvilky, dokud na sebe nenatáhl kalhoty.
   „Ahoj,“ mrkl na mě, když si všiml, že jsem vzhůru.
   „Ahoj,“ pousmál jsem se.
   „Když dnes skončím rozumně, vezmu tě k tomu jezeru, může být?“ natáhl si košili a do ruky vzal kravatu se sakem.
   „Pokud to můj zadek zvládne, budu rád,“ usmál jsem se. Tiše se zasmál, bylo to snad poprvé, co jsem ho slyšel se zasmát a rozhodně jsem doufal, že to nebylo naposled. Slušelo mu to, nevypadal tak jako naprogramovaný robot, kterému je všechno jedno.
   „Tak zatím,“ kývl a rozešel se ke dveřím. K dokonalosti tomu chyběl už jen polibek na rozloučenou. Nejspíš ho nic takového ani nenapadlo, ale nemohl jsem chtít všechno hned. Zatím mi stačilo to, kam jsme se posunuli. Zadíval jsem se na čas, bylo brzy, mně se ještě vstávat nechtělo a ani jsem nemusel, zahrabal jsem se tedy do peřiny a zavřel oči.

***

   Nevím, co mě probralo, snad zaskřípání dveří nebo to byla podlaha? Zapomněl si něco Ezekiel nebo mi Denis přinesl snídani? Otevřel jsem oči, ale stihl jsem jen tlumeně vyheknout, když mi na obličeji přistál polštář. Začal jsem se svíjet, bránit se, odtáhnout se od osoby, která mi tiskla polštář na obličej. Nemohl jsem dýchat, začínal jsem panikařit, když z ničeho nic polštář zmizel. Zalapal jsem po dechu a převalil se přes okraj postele, abych byl od útočníka, co nejdál. Zvedl jsem hlavu a zadíval se na Simona, který mě probodával nenávistným pohledem.
   „Tohle bylo varování, je ti to jasné?“ zavrčel a hodil polštář zpět na postel.
   „Co?“
   „Tohle se stalo naposledy. Ezekiel je můj, rozumíš, ty jsi jen mašina na mimina, nic víc,“ zavrčel a prudce vyrazil proti mně. Vyšvihl jsem se na nohy a ustoupil. Zastavil se a sjel mě pohrdavým pohledem. „Rozhodně jsi jen mašina na děcka, se na sebe podívej, na tobě se mu nemůže líbit nic,“ vrčel. Zamračil jsem se a přitáhl si okolo nahého těla deku.
   „Vypadni, tohle je můj pokoj, tady nemáš co dělat.“
   „Ale tohle je můj dům, takže můžu být kde chci.“
   „Nic tady není tvoje, ani záchod na kterém sereš,“ přeskočil mi hlas. Byl jsem pořád lehce vyděšený, ale začínal ve mně převládat vztek.
   „Nehraj si se mnou, příště to můžu dodělat.“
   „Já si nehraju. Vypadni z mého pokoje!“ zvýšil jsem hlas. Cukl jsem sebou, když se znovu ozvalo zavrzání dveří, do kterých vešel Denis se snídani na tácu. Zarazil se a chvilku pohledem přeskakoval z jednoho na druhého, než jídlo pomalu položil. Viděl jsem, jak Simon vzteky sevřel zuby a dvěma kroky ke mně přešel.
   „Varuju tě, Ezekiel je můj a ty mi ho nevezmeš,“ zasyčel mi do obličeje, otočil se a rozešel se ke dveřím.
   „Sám chtěl zůstat, o čem myslíš že to svědčí?“ houkl jsem za ním. Zarazil se a sevřel ruce v pěst, než hlavu otočil k Denisovi.
   „Co okouníš? Snídani jsi přinesl ne? Tak vypadni!“ štěkl a sám se rozešel za blondýnkem, který vyděšeně prchl ke dveřím. Ještě než odešel, počastoval mě nenávistným pohledem a zabouchl za sebou dveře. Zhluboka jsem se nadechl a posadil se na postel. Ruce se mi třásly, srdce mi splašeně bilo v hrudi a adrenalin koloval celým mým tělem. Nikdy jsem takhle s nikým nemluvil, byl jsem spíše ta mírumilovná osoba, která se vše snažil vyřešit domluvou, kompromisem, ale se Simonem tohle zřejmě nešlo. Chtěl mě vystrašit, bál se o svoje postavení, to mi bylo jasné, ale docela mě děsilo, co byl ochotný pro to udělat a že to byl nejspíš jen začátek. Navíc jsem mu lhal. Lhal jsem, že to byl Zekiho nápad, aby zůstal, tím jsem určitě přilil olej do ohně a Simona tím rozpálil doběla, ale samo to ze mě vyletělo. Prostě jsem odmítal skákat, jak Simon píská. Bylo paradoxní, jak mě jeho nenávist začala zocelovat. V Edenu bych zmlkl a udělal, co se mi řeklo, ale teď a tady už to byl skutečný život, jednalo se o můj zbytek života a nehodlal jsem se do konce svých dnů dívat na to, jak kluk, kterého nesnáším vychovává moje dítě s mužem, se kterým bych snad mohl být šťastný.